Tardigradi Tardigradi jsou kmenem osminohých segmentovaných mikroorganismů. Poprvé je popsal německý zoolog Johann August Efraim Goeze v roce 1773, který je nazval Kleiner Wasserbär („malý vodní medvěd“). V roce 1777 je italský biolog Lazzaro Spallanzani pojmenoval Tardigrada, což znamená „pomalí lezci“. Byli nalezeni v rozmanitých oblastech biosféry Země – na vrcholcích hor, v hlubokém moři, v tropických deštných pralesích a v Antarktidě. Tardigradi patří mezi nejodolnější známá zvířata s jednotlivými druhy schopnými přežít extrémní podmínky – jako je extrémní teploty, extrémní tlaky (jak vysoké, tak nízké), nedostatek vzduchu, radiace, dehydratace a hladovění – které by rychle zabily většinu jiných známých forem života. Tardigradi přežili i ve vesmíru. Ve kmenu Tardigrada je asi 1300 známých druhů, které jsou součástí nadkmenu Ecdysozoa, který zahrnuje zvířata, která rostou ekdýzou, jako jsou členovci a hlísti. Nejstarší známí skuteční členové skupiny jsou známí z jantaru z křídy (před 145 až 66 miliony lety), který byl nalezen v Severní Americe, ale jsou v podstatě moderními formami. Jejich původ je tedy pravděpodobně mnohem starší, protože se před více než 500 miliony lety odklonili od svých nejbližších příbuzných v kambriích. Tardigradi jsou obvykle asi 0,5 mm dlouhé, když jsou plně dospělé. Jsou krátké a baculaté, se čtyřmi páry nohou, z nichž každá končí drápy (obvykle čtyři až osm) nebo přísavkami. Tardigradi jsou rozšířeni v meších a lišejnících a živí se rostlinnými buňkami, řasami a malými bezobratlými. Při sběru lze je pozorovat pod mikroskopem s nízkým výkonem, což je přístupné studentům a amatérským vědcům.
Facebook Twitter