První ruská antarktická expedice První ruská antarktická expedice proběhla v letech 1819–1821 pod vedením Fabiana Bellingshausena a Michaila Lazareva. Cílem expedice bylo doplout k Jižnímu oceánu, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo podezření o existenci sedmého kontinentu, Antarktidy. V čele škuneru Vostok stál Bellingshausen, zatímco Lazarev velel škuneru Mirnyj. Celkově posádku tvořilo 190 osob. Kvůli extrémnímu spěchu při vybavení plavby (rozkaz byl vydán 15. března a vyplutí proběhlo 4. července 1819) nebylo možné sestavit vědecký tým. Proto téměř všechna vědecká pozorování v oborech geografie, etnografie a přírodopisu prováděli důstojníci a jediný vědec na palubě, docent Ivan Michajlovič Simonov, který vyučoval na Carské kazaňské univerzitě. Jako začínající malíř byl najat Pavel Michajlov, aby zachycoval události, krajiny a biologické druhy, se kterými se expedice setkala. Jeho obrazy Jižních Shetlandských ostrovů byly používány v anglických plavebních pokynech až do 40. let 20. století. Ruská antarktická expedice skončila naprostým úspěchem a stala se druhou expedicí, která obeplula Antarktidu po Jamesi Cookovi, který ji obeplul o půl století dříve. Z 751 dnů expedice bylo 527 stráveno na moři; celková délka trasy byla 49 860 námořních mil. Po dobu 127 dnů byla expedice nad 60° jižní šířky; posádka se přiblížila k antarktickému pobřeží devětkrát, čtyřikrát na vzdálenost pouhých 13–15 kilometrů od kontinentu. Na vznikající mapě Antarktidy bylo vyobrazeno asi 28 objektů a bylo objeveno a pojmenováno 29 ostrovů ve vysokých jižních šířkách a tropech. Výsledky expedice byly publikovány v ruštině v roce 1831 ve dvou svazcích s kresbami v atlasu. V roce 1842 byla v Německu vydána krátká zpráva. V roce 1945 upravil polární badatel Frank Debenham úplný anglický překlad Bellingshausenovy jediné knihy, který byl vydán.
Facebook Twitter