Průzkum Arktidy Průzkum Arktidy je fyzický průzkum arktické oblasti Země. Vztahuje se k historickému období, kdy lidstvo prozkoumávalo oblast severně od polárního kruhu. Historické záznamy naznačují, že lidstvo zkoumalo severní extrémy již od roku 325 př. n. l., kdy se starověký řecký mořeplavec Pytheas dostal k zamrzlému moři při pokusu najít zdroj kovového cínu. Nebezpečné oceány a špatné povětrnostní podmínky často bránily pokusům dosáhnout polárních oblastí, a cestování těmito nebezpečími pomocí zraku, lodí a pěšky se ukázalo jako obtížné. Raný průzkum První známé pokusy o průzkum Arktidy byly podniknuty starověkými Řeky a Vikingy. Pytheas se plavil na sever podél západního pobřeží Evropy a dosáhl místa, které nazval Thule, o kterém se předpokládá, že je v dnešním Norsku nebo na Špicberkách. Vikingové se plavili na západ přes Atlantský oceán a objevili Grónsko a Newfoundland. Ve středověku se o průzkum Arktidy pokusili i někteří italští a portugalští mořeplavci. Marco Polo cestoval po Hedvábné stezce do Číny a slyšel zprávy o zamrzlých severních zemích. V 15. století se portugalští mořeplavci plavili podél západního pobřeží Afriky a objevili ostrovy Madeira a Azory. Průzkum v 16. a 17. století V 16. a 17. století se o průzkum Arktidy začaly zajímat evropské námořní mocnosti, jako je Anglie, Francie a Nizozemsko. Tyto země hledaly nové obchodní cesty do Asie a doufaly, že najdou severovýchodní nebo severozápadní průjezd přes Arktidu. Angličan Martin Frobisher podnikl v letech 1576 až 1578 tři cesty do Arktidy. Během své první cesty objevil Frobisherovu zátoku v Kanadě. Při svých dalších dvou cestách se pokoušel najít severozápadní průjezd, ale neuspěl. Francouzský průzkumník Jacques Cartier podnikl v letech 1534 až 1542 tři cesty do Severní Ameriky. Během své druhé cesty objevil Cartier záliv svatého Vavřince. Při své třetí cestě se Cartier pokusil najít severozápadní průjezd, ale neuspěl. Nizozemský mořeplavec Willem Barents podnikl v letech 1594 až 1597 tři cesty do Arktidy. Během své první cesty objevil Barents Špicberky. Při své druhé cestě se Barents pokusil najít severovýchodní průjezd, ale byl uvězněn v ledu a zemřel během zimování na Nové Zemi. Průzkum v 18. a 19. století V 18. a 19. století pokračoval průzkum Arktidy. Anglický mořeplavec James Cook podnikl v letech 1768 až 1779 tři cesty do Tichého oceánu. Během své druhé cesty se Cook plavil na sever podél západního pobřeží Severní Ameriky a objevil Beringovu úžinu. V 19. století se o průzkum Arktidy začali zajímat také vědci. Německý vědec Alexander von Humboldt podnikl v letech 1800 až 1804 cestu do Jižní Ameriky a Mexika. Během své cesty Humboldt shromáždil údaje o klimatu, geografii a botanice Arktidy. V polovině 19. století se uskutečnily četné expedice do Arktidy, které měly za cíl najít severozápadní průjezd. V roce 1845 vedl anglický průzkumník John Franklin expedici dvou lodí, Erebus a Terror, která měla najít severozápadní průjezd. Expedice se však ztratila v ledu a její členové zemřeli. V roce 1850 vedl anglický průzkumník Robert McClure expedici lodi Investigator, která měla najít severozápadní průjezd. McClureova expedice byla první, která našla severozápadní průjezd, ale loď Investigator byla uvězněna v ledu a McClure a jeho posádka museli zimovat na lodi po dobu tří let. Průzkum ve 20. a 21. století Ve 20. a 21. století pokračoval průzkum Arktidy. V roce 1909 dosáhl americký průzkumník Robert Peary jako první člověk severního pólu. V roce 1926 uskutečnil americký průzkumník Richard Byrd první let přes severní pól. V roce 1958 byla spuštěna Mezinárodní geofyzikální rok, která byla dvouletou mezinárodní vědeckou výzkumnou kampaní zaměřenou na Arktidu a Antarktidu. Mezinárodní geofyzikální rok vedla k významným pokrokům v našem poznání Arktidy. V posledních letech se o průzkum Arktidy začal zajímat také ropný a plynárenský průmysl. V Arktidě se nacházejí velké zásoby ropy a plynu a průmysl má zájem o jejich těžbu. Dopady průzkumu Arktidy Průzkum Arktidy měl významný dopad na naše poznání planety. Průzkumníci objevili nové země, nové národy a nové kultury. Průzkum Arktidy také vedl k rozvoji nových technologií, jako jsou ledolamy a ponorky. Průzkum Arktidy měl však také negativní dopady na životní prostředí. Průmyslová činnost v Arktidě vedla ke znečištění a změnám klimatu. Tání ledovců a permafrostu v Arktidě ohrožuje pobřežní komunity a volně žijící živočichy. Budoucnost průzkumu Arktidy Průzkum Arktidy bude pravděpodobně pokračovat i v budoucnosti. Průmysl má zájem o těžbu ropy a plynu v Arktidě a vědci se zajímají o studium dopadů změny klimatu na tuto oblast. Průzkum Arktidy bude mít i nadále významný dopad na naše poznání planety a na životy lidí, kteří v ní žijí.
Facebook Twitter