Mir (ponorka)
Mir (rusky: Мир, doslova „svět, mír“) byla třída dvou hlubinných ponorek s vlastním pohonem. Projekt byl původně vyvinut Akademií věd SSSR (nyní Ruskou akademií věd) společně s Ústřední konstrukční kanceláří Lazurit a dva stroje byly objednány ve Finsku. Ponorky Mir-1 a Mir-2, dodané v roce 1987, byly navrženy a postaveny finskou společností Rauma-Repola, dceřinou společností Oceanics. Projekt byl realizován pod dohledem konstruktérů a inženýrů Širšovova institutu oceánografie.
Historie
1987: Mir-1 a Mir-2 byly dodány do Sovětského svazu.
1989: Mir-1 provedl první ponor na dno Mariánského příkopu, nejhlubšího místa na Zemi.
1991: Sovětský svaz se rozpadl a Mir-1 a Mir-2 se staly majetkem Ruska.
1994: Mir-1 a Mir-2 se účastnily záchranných prací na ruské ponorce Kursk, která se potopila v Barentsově moři.
1995: Mir-1 a Mir-2 byly použity k průzkumu vraku Titanicu.
2000: Mir-1 a Mir-2 se účastnily expedice na Severní pól.
2001: Mir-1 a Mir-2 byly použity k průzkumu vraku švédské válečné lodi Vasa.
2007: Mir-1 a Mir-2 byly vyřazeny z provozu a uloženy v Moskvě.
Technické údaje
Typ: Hlubinný ponorný prostředek
Výtlak: 18,6 tuny
Délka: 7,8 m
Šířka: 3,6 m
Ponor: 3,0 m
Pohon: 9 kW elektromotor
Rychlost: 5 uzlů
Hloubka ponoru: 6 000 m
Posádka: 3 osoby
Konstrukce
Mir-1 a Mir-2 byly vyrobeny z titanu a měly sférický trup, který jim umožňoval odolávat vysokému tlaku v hlubinách oceánu. Ponorky byly vybaveny dvěma manipulátory, které jim umožňovaly provádět různé úkoly, jako je sběr vzorků a opravy.
Využití
Mir-1 a Mir-2 byly použity pro širokou škálu vědeckých a průzkumných misí, včetně:
Průzkum hlubokomořských ekosystémů
Studie podmořské geologie
Záchranné operace
Průzkum vraků
Expedice na Severní pól
Odkaz
Mir-1 a Mir-2 byly jedny z nejvýznamnějších hlubinných ponorek na světě. Byly použity pro průkopnické vědecké výzkumy a sehrály klíčovou roli v řadě záchranných operací. Ponorky Mir zůstávají symbolem lidské schopnosti zkoumat a pracovat v extrémních podmínkách hlubokého oceánu.