Mangazeja (rusky: Мангазе́я) byla severozápadní sibiřská obchodní kolonie za Uralem a později město v 17. století. Založili ji v roce 1600 kozáci z Tobolska a nacházela se na řece Taz, mezi dolními toky řek Ob a Jenisej, které se vlévají do Severního ledového oceánu. Název je odvozen od nenečského etnonyma Monkansi nebo Mongandi. Ruští osadníci z pobřeží Bílého moře (pomoři) založili cestu podél arktického pobřeží do Archangelsku, aby obchodovali s norskými, anglickými a holandskými obchodníky. Mangazeja po celý rok shromažďovala kožešiny a slonovinu (mroží kly), které se pak během krátkého severského léta vyvážely. Obchod probíhal také po Severní trase sibiřských říčních cest. Stala se "virtuálním Bagdádem Sibiře, městským státem, téměř nezávislým na Ruské říši díky svému bohatství a naprosté izolaci". Severní námořní cesta byla v roce 1619 zakázána pod trestem smrti a město bylo uzavřeno pro cizince: navigační značky byly strženy, byly zřízeny hlídky, které měly zachytit každého, kdo by se pokusil projít, a mapy byly zfalšovány. Stát nemohl vybírat daně a existovala obava z anglického obchodního průniku na Sibiř; navíc "Mangazeja vzbudila závist vnitrozemských obchodníků z Uralu, Ťumeně a Tobolska, kteří viděli, jak odčerpává obchod, který by jinak směřoval k nim". Město bylo nakonec opuštěno po katastrofálním požáru v roce 1678, po kterém bylo zbývající obyvatelstvo evakuováno do Turuchansku (dnes Staroturuchansk) na soutoku Jeniseje s Dolní Tunguzkou, který byl až do 80. let 18. století známý jako Nová Mangazeja. Umístění původní Mangazeje a severní námořní cesta Pomorů byly zapomenuty až do 20. století, kdy archeologové objevili na místě Mangazeje zbytky dřevěného Kremlu a Gostiného dvora (obchodního centra). Nedaleko se nachází elektrická rozvodna 220 kV ve vlastnictví Gazpromu se stejným názvem.
Facebook Twitter