Semyon Ivanovič Čeljuskin (cca 1700 – 1764)
Semyon Ivanovič Čeljuskin byl ruský polární cestovatel a důstojník námořnictva. Vystudoval Navigační školu v Moskvě. Nejprve se stal zástupcem navigátora, když sloužil v Baltském loďstvu (1726), a později byl povýšen na navigátora (1733).
Čeljuskin byl vybrán pro Druhou (Velkou severní) kamčatskou expedici, na které se podílel až do roku 1743. Zúčastnil se expedic vedených Vasilijem Prončiščevem a Charitonem Laptevem.
Na jaře 1741 podnikl Čeljuskin cestu z řeky Chatangy do řeky Pjasiny po souši. Popisoval západní pobřeží od poloostrova Tajmyr po záliv Middendorff a poté od ústí Pjasiny po ústí řeky Jenisej. V zimě 1741–1742 cestoval z Turuchanska do ústí řeky Chatangy a popisoval severní pobřeží poloostrova Tajmyr od zálivu Faddeje na východě po ústí řeky Tajmiry na západě.
Čeljuskin nalezl nejsevernější bod Asie, který Alexandr Fjodorovič Middendorf později pojmenoval po něm v roce 1843 (mys Čeljuskin). V roce 1760 byl propuštěn z Baltského loďstva v hodnosti kapitána.
Expedice
Čeljuskin se účastnil několika významných expedic, včetně:
Druhá (Velká severní) kamčatská expedice (1733–1743): Tato expedice měla za cíl prozkoumat severní pobřeží Sibiře a zjistit, zda je Asie spojena se Severní Amerikou. Čeljuskin se podílel na mapování západního pobřeží poloostrova Tajmyr a ústí řeky Jenisej.
Expedice Vasilije Prončiščeva (1735–1736): Tato expedice měla za cíl prozkoumat severní pobřeží Sibiře mezi řekami Jenisej a Lena. Čeljuskin byl zástupcem navigátora na lodi Jakutsk.
Expedice Charitona Lapteva (1739–1741): Tato expedice měla za cíl prozkoumat severní pobřeží Sibiře mezi řekami Lena a Chatanga. Čeljuskin byl navigátorem na lodi Irkutsk.
Odkaz
Čeljuskinův odkaz je trvalý. Jeho jméno nese mys Čeljuskin, nejsevernější bod Asie. Kromě toho je po něm pojmenováno několik dalších geografických objektů, včetně:
Čeljuskinský poloostrov
Čeljuskinské moře
Ledoborec Čeljuskin
Město Čeljuskinec
Čeljuskin je považován za jednoho z nejvýznamnějších ruských polárních cestovatelů. Jeho práce přispěla k porozumění severnímu pobřeží Sibiře a pomohla otevřít Severní cestu.