Nikolaj Nikolajevič Kolomějcev (rusky: Николай Николаевич Коломейцев, 16. července 1867, Pokrovka, Chersonská gubernie, Ruské impérium – 6. října 1944, Paříž, Francie) byl námořní důstojník Ruského impéria a polárník.
Život
Narodil se v Pokrovce v Chersonské gubernii. Po absolvování námořního kadetního sboru v roce 1884 sloužil na různých lodích Baltské flotily. V roce 1895 se zúčastnil expedice na Špicberky. V roce 1899 byl jmenován velitelem křižníku „Aurora“.
V letech 1901–1902 se zúčastnil polární expedice Eduarda Tolla na lodi „Zarja“. Během expedice byla loď uvězněna v ledu a členové expedice byli nuceni strávit zimu na Tajmyrském poloostrově. Na jaře 1903 se Kolomějcev vydal s několika členy expedice na saních na sever, aby prozkoumali Severní zemi. Dosáhli souostroví De Longových ostrovů, ale byli nuceni se vrátit kvůli nedostatku zásob.
V roce 1904 se Kolomějcev zúčastnil rusko-japonské války jako velitel křižníku „Dmitrij Donskoj“. V roce 1906 byl jmenován náčelníkem štábu Baltské flotily. V roce 1912 byl povýšen na viceadmirála.
V roce 1914 se Kolomějcev stal velitelem Baltské flotily. Začátkem první světové války se mu podařilo úspěšně odrazit útok německé flotily na Rižský záliv. V roce 1916 byl jmenován velitelem Černomořské flotily. V roce 1917 byl povýšen na admirála.
Po Říjnové revoluci se Kolomějcev odmítl připojit k bolševikům a odešel do exilu ve Francii. Ve Francii pracoval jako inženýr a spisovatel. Zemřel v Paříži v roce 1944.
Ocenění
Řád svatého Stanislava (Imperiální dům Romanovů)
Řád svatého Jiří
Řád svaté Anny
Řád svatého Vladimíra
Odkaz
Na počest Kolomějceva byla pojmenována zátoka v Severním ledovém oceánu a hora na ostrově Graham Land v Antarktidě.