SS Čeljuskin (rusky: «Челю́скин», IPA: [tɕɪˈlʲuskʲɪn]) byla sovětská parní loď vyztužená pro plavbu polárním ledem, která v roce 1934 zamrzla v arktických vodách během plavby po Severní mořské cestě z Murmansku do Vladivostoku a potopila se. Na palubě Čeljuskina bylo 111 lidí a všichni kromě jednoho byli zachráněni letecky. Úkolem expedice bylo určit možnost plavby neledoborcem po Severní mořské cestě během jedné navigační sezóny. Byla postavena v Dánsku v roce 1933 společností Burmeister and Wain (B&W, Kodaň) a pojmenována po ruském polárním průzkumníkovi 18. století Semionu Ivanovičovi Čeljuskinovi. Vedoucím expedice byl Otto Julijevič Šmidt a kapitánem lodi byl V. I. Voronin. Na palubě parníku bylo 111 lidí, včetně sovětských kameramanů Marka Trojanovského a Arkadije Šafrana, kteří na film zdokumentovali celou plavbu včetně záchrany. Členové posádky byli známí jako Čeljuskinci, s jednotným tvarem „Čeljuskinec“. Stavba a konstrukce Čeljuskin byl postaven v loděnicích Burmeister and Wain v Kodani v Dánsku. Kýl lodi byl položen 1. srpna 1932 a loď byla spuštěna na vodu 11. března 1933. Loď byla dokončena v roce 1933 a do služby byla uvedena 6. května 1933. Čeljuskin byl velká parní loď s ocelovým trupem a parním strojem o výkonu 2 400 koní. Loď měla délku 310,2 stop (94,5 m), šířku 54,3 stop (16,6 m) a ponor 22,0 stop (6,7 m). Čeljuskin byl vyztužen pro plavbu v polárním ledu a měl zesílený trup a ledolam na přídi. Expedice na Severní mořskou cestu V roce 1933 se Čeljuskin vydal na expedici na Severní mořskou cestu, která vedla z Murmansku do Vladivostoku. Cílem expedice bylo určit možnost plavby neledoborcem po Severní mořské cestě během jedné navigační sezóny. Expedici vedl Otto Julijevič Šmidt, sovětský vědec a polární průzkumník. Kapitánem lodi byl V. I. Voronin. Na palubě Čeljuskina bylo 111 lidí, včetně vědců, námořníků a kameramanů. Čeljuskin opustil Murmansk 16. července 1933. Loď se plavila podél severního pobřeží Sovětského svazu a 2. září 1933 dorazila do průlivu Bering. Čeljuskin se však v průlivu Bering setkal s těžkým ledem a byl nucen se otočit. Čeljuskin se poté pokusil proplout Severní mořskou cestou východním směrem. Loď se však opět setkala s těžkým ledem a 23. září 1933 zamrzla v Čukotském moři. Záchrana posádky Čeljuskin zůstal zamrzlý v Čukotském moři po dobu několika měsíců. Posádka lodi byla nucena opustit loď a tábořit na ledu. Sovětská vláda zahájila rozsáhlou záchrannou operaci a do oblasti bylo vysláno několik letadel. První skupina posádky byla zachráněna 5. dubna 1934. Zbývající členové posádky byli zachráněni do 13. dubna 1934. Celkem bylo zachráněno 110 členů posádky. Jeden člen posádky, kapitán V. I. Voronin, zahynul během záchranné operace. Odkaz Záchrana posádky Čeljuskina byla velkým úspěchem sovětské vlády. Expedice Čeljuskina také prokázala možnost plavby neledoborcem po Severní mořské cestě během jedné navigační sezóny. Na počest expedice Čeljuskina bylo pojmenováno několik míst v Sovětském svazu, včetně poloostrova Čeljuskin na Tajmyrském poloostrově a města Čeljuskin v Krasnojarském kraji.
Facebook Twitter