Japonská antarktická expedice 1910–1912 Japonská antarktická expedice v letech 1910–1912 na lodi Kainan Maru byla první svého druhu organizovaná mimoevropským národem. Souběžně s ní probíhaly dvě významné antarktické výpravy vedené Roaldem Amundsenem a Robertem Falconem Scottem, a japonská expedice tak byla v polární historii poněkud přehlížena. Po neúspěšném pokusu o vylodění v první sezoně byl původní cíl expedice dosáhnout jižního pólu nahrazen méně ambiciózními cíli. Po úspěšnější druhé sezoně se výprava bez zranění či ztrát na životech bezpečně vrátila do Japonska. Expedice byla myšlenkou poručíka armádní zálohy Nobu Širaseho a byla financována ze soukromých zdrojů. Japonsko opustila v listopadu 1910 a po neúspěchu v první sezoně musela přezimovat v Austrálii v roce 1911. V druhé antarktické sezoně v letech 1911–1912 sice neuskutečnila žádné významné vědecké či geografické objevy, ale mohla se pochlubit několika významnými úspěchy. Mezi ně patřilo první vylodění na pobřeží Země krále Edwarda VII., nejrychlejší zaznamenaná cesta na saních a nejvýchodnější bod podél antarktického pobřeží, kterého do té doby dosáhla loď. Stala se také teprve čtvrtým týmem, který překročil hranici 80° jižní šířky. Po návratu byli Širase a jeho tým přivítáni jako hrdinové, ale zájem o expedici rychle opadl a Širaseho tížily dluhy z expedice, které trvalo roky splatit. Mimo Japonsko byla expedice obecně odmítána nebo zcela ignorována. Teprve mnoho let po Širaseho smrti v ústraní v roce 1946 začali Japonci uznávat jeho a jeho úspěchy. Dostupnost anglického překladu Širaseho zprávy od roku 2011 odhalila příběh expedice širšímu publiku. První japonská expedice je dále připomínána v názvech několika geografických útvarů v Antarktidě.
Facebook Twitter