Nejzazší jih se vztahuje k nejjižnejšímu bodu, kterého dosáhl před prvním úspěšným dobytím Jižního pólu v roce 1911. Prvními krůčky na cestě k pólu byly objevy zemí na jih od mysu Horn v roce 1619, překročení Jižního polárního kruhu kapitánem Jamesem Cookem v roce 1773 a první potvrzená pozorování antarktické pevniny v roce 1820. Od konce 19. století se úsilí o dosažení nejjižnějších zeměpisných šířek změnilo v závod o dobytí pólu, který vyvrcholil úspěchem Roalda Amundsena v prosinci 1911. V letech, kdy ještě nebylo reálné dosáhnout pólu, lákaly cestovatele na jih jiné pohnutky. Zpočátku byla hnací silou touha po objevení nových tras pro námořní dopravu spojující Evropu s Dálným východem. Po objevení těchto tras a obecném zmapování hlavních rysů Země se pro kupecké cestovatele stal lákavým cílem velký úrodný kontinent „Terra Australis“, který podle pověstí ležel ukrytý na jihu. Víra v existenci této domnělé země hojnosti přetrvávala až do 18. století; cestovatelé se jen neradi smířili s pozvolně odhalovanou pravdou o chladném a nehostinném prostředí v oblastech Jižního oceánu. Cookovy plavby v letech 1772–1775 přesvědčivě prokázaly pravděpodobu neexistence žádné skryté země. To vedlo v první polovině 19. století k posunu důrazu od námořního podnikání k lovu tuleňů a velryb a následně k objevování a zkoumání. Po prvním přezimování na Antarktidě v letech 1898–1899 (Adrien de Gerlache) se začala jevit vyhlídka na dosažení Jižního pólu jako reálná a závod k pólu začal. V tomto úsilí vynikali Britové, kteří soupeřili v rámci tzv. heroického věku objevování. Snahy Ernesta Shackletona se nezdařily; pólu dosáhl v lednu 1912 Robert Falcon Scott, ale zjistil, že ho předběhl Nor Amundsen.
Facebook Twitter