Výlučná ekonomická zóna (EEZ)
Výlučná ekonomická zóna (EEZ) je oblast moře, ve které má pobřežní stát výlučná práva na průzkum a využívání mořských zdrojů, včetně výroby energie z vody a větru. EEZ není totožná se zvláštní ekonomickou zónou.
EEZ je definována Úmluvou OSN o mořském právu z roku 1982. Rozkládá se od vnější hranice teritoriálního moře (22,224 km nebo 12 námořních mil od základní linie) až 370,4 km (nebo 200 námořních mil) od pobřeží daného státu.
EEZ nedefinuje vlastnictví žádných mořských útvarů (ostrovy, skály a elevace při odlivu) v rámci EEZ.
EEZ se také nazývá námořní kontinentální okraj a v hovorovém použití může zahrnovat kontinentální šelf. Tento pojem nezahrnuje ani teritoriální moře, ani kontinentální šelf za hranicí 200 námořních mil.
Rozdíl mezi teritoriálním mořem a výlučnou ekonomickou zónou spočívá v tom, že první dává pobřežnímu státu plnou suverenitu nad vodami, zatímco druhá je pouze „suverénním právem“, které se týká práv pobřežního státu pod hladinou moře. Povrchové vody jsou mezinárodní vody.
EEZ poskytuje pobřežním státům následující práva:
Právo na průzkum a využívání přírodních zdrojů, včetně živých i neživých zdrojů, na mořském dně a v podloží.
Právo na výrobu energie z vody a větru.
Právo na ochranu a zachování mořského prostředí.
Právo na stavbu a využívání umělých ostrovů, zařízení a konstrukcí.
Právo na průzkum a využívání vědeckého výzkumu.
Pobřežní státy mají také povinnosti v rámci EEZ, včetně:
Ochrana a zachování mořského prostředí.
Zabránění znečištění.
Spolupráce s ostatními státy při správě a využívání EEZ.
EEZ je důležitým nástrojem pro pobřežní státy, který jim umožňuje řídit a využívat mořské zdroje ve svých výlučných ekonomických zónách. EEZ také přispívá k ochraně a zachování mořského prostředí.