Rané muslimské výboje Rané muslimské výboje, známé také jako arabské výboje, byly zahájeny v 7. století Muhammadem, zakladatelem islámu. Založil v Arábii nový sjednocený stát, který se pod chalífáty Rašídún a Umajjovci rychle rozšiřoval, což vyvrcholilo tím, že v průběhu následujícího století byla muslimská vláda zavedena na třech kontinentech (Asie, Afrika a Evropa). Podle skotského historika Jamese Buchanana: „Co do rychlosti a rozsahu se raným arabským výbojům vyrovnaly pouze výboje Alexandra Velikého a byly trvalejší.“ V době svého největšího rozmachu se území dobyté arabskými muslimy rozkládalo od Iberského poloostrova (u Pyrenejí) na západě až po Indii (v Sindhu) na východě; muslimská kontrola se rozprostírala na Sicílii, většinu Středního východu a severní Afriky, Kavkaz a Střední Asii. Mezi další drastické změny patřil pád sásánovské říše a velké územní ztráty Byzantské říše. Důvody, které by vysvětlovaly muslimská vítězství, je obtížné zpětně rekonstruovat, především proto, že z tohoto období se zachovaly pouze fragmentární zdroje. Americký vědec Fred McGraw Donner naznačuje, že Muhammadovo založení islámského státu v Arábii spolu s ideologickou (tj. náboženskou) soudržností a mobilizací představovalo hlavní faktor, který vedl rané muslimské armády k tomu, že v průběhu zhruba jednoho století úspěšně založily jednu z největších říší v dějinách. Odhady celkové rozlohy kombinovaného území, které v době vrcholu výbojů ovládaly rané muslimské státy, dosahovaly až 13 000 000 kilometrů čtverečních. Většina historiků se také shoduje na tom, že dalším primárním faktorem určujícím úspěch raných muslimských výbojů bylo to, že Sásánovci a Byzantinci byli vojensky a ekonomicky vyčerpáni z desetiletí vzájemného válčení. Bylo naznačeno, že Židé a někteří křesťané na sásánovském a byzantském území byli nespokojeni a uvítali invazní muslimské jednotky, do značné míry kvůli náboženským konfliktům v obou říších. Konfederace arabských křesťanů, včetně Ghassanidů, se však zpočátku spojily s Byzantinci. Existovaly také případy spojenectví mezi Sásánovci a Byzantinci, například když společně bojovali proti armádě Rašídún v bitvě u Firazu. Některé země ztracené Byzantinci ve prospěch muslimů (zejména Egypt, Palestina a Sýrie) byly dobyty zpět od Sásánovců pouhých pár let před muslimskými výboji.
Facebook Twitter