Meidži éra Meidži éra (明治時代, Meidži jidai) je období japonských dějin, které trvalo od 23. října 1868 do 30. července 1912. Meidži éra byla první polovinou Japonského císařství, kdy se Japonci posunuli od izolované feudální společnosti, která byla v ohrožení kolonizace ze strany západních mocností, k novému paradigmatu moderního, industrializovaného národního státu a nově vznikající velmoci ovlivněné západními vědeckými, technologickými, filozofickými, politickými, právními a estetickými myšlenkami. V důsledku takového úplného přijetí radikálně odlišných myšlenek byly změny v Japonsku hluboké a ovlivnily jeho společenskou strukturu, vnitřní politiku, ekonomiku, vojsko a zahraniční vztahy. Toto období odpovídá vládě císaře Meidžiho. Předcházela mu éra Keiō a po nástupu císaře Taišó ji následovala éra Taišó. Rychlá modernizace během éry Meidži nebyla bez svých odpůrců, protože rychlé změny ve společnosti vedly mnoho nespokojených tradicionalistů z bývalé třídy samurajů k povstání proti vládě Meidži během 70. let 19. století, nejznámějším z nich byl Saigó Takamori, který vedl povstání Satsuma. Byli však i bývalí samurajové, kteří zůstali loajální a sloužili ve vládě Meidži, jako například Itó Hirobumi a Itagaki Taisuke.
Facebook Twitter