Enúma eliš (akkadsky klínopis: 𒂊𒉡𒈠𒂊𒇺𒅆𒌝, též psáno „Enuma Eliš“) je babylónský mýtus o stvoření (pojmenovaný podle jeho úvodních slov). Objevil jej anglický archeolog Austen Henry Layard v roce 1849 (ve fragmentární podobě) ve zničené knihovně Aššurbanipala v Ninive (Mosul, Irák). První verzi mýtu publikoval anglický asyrský badatel George Smith v roce 1876; aktivní výzkum a další vykopávky vedly k téměř dokončení textů a vylepšení překladu. Enúma eliš má asi tisíc řádků a je zaznamenán akkadsky na sedmi hliněných tabulkách, z nichž každá obsahuje 115 až 170 řádků sumersko-akkadského klínového písma. Většina páté tabulky nebyla nikdy nalezena, ale kromě této mezery je text téměř úplný. Na sedmi tabulkách popisuje stvoření světa, bitvu mezi bohy zaměřenou na oběť Mardukovi, stvoření člověka určeného ke službě mezopotámských božstev a končí dlouhou pasáží chválící Marduka. Nárůst Mardukova významu je obecně považován za počátek od druhé dynastie Isinu, vyvolaný návratem sochy Marduka z Elamu Nebukadnesarem II., i když se někdy navrhuje i pozdní kasitské datum. Mohl být recitován během svátku akitu. Některé pozdní asyrské verze nahrazují Marduka Aššurem. Obsah První tabulka Mýtus začíná popisem prvotního chaosu, kdy existovaly pouze dvě bytosti: sladká voda Abzu a slaná voda Tiamat. Z jejich spojení se zrodily další božstva, včetně Enkiho (Ea). Enki je moudrý a mocný bůh, který porazí Abzu a uvězní ho ve svém paláci. Tiamat se rozzlobí a svolá armádu démonů, aby pomstila svého manžela. Druhá tabulka Bohové jsou vyděšeni Tiamatinou mocí a nechtějí s ní bojovat. Enki však vymyslí plán, jak ji porazit. Vyvolá kouzlo, které Tiamat uspí. Pak ji zabije a rozdělí její tělo na dvě části. Z jedné části vytvoří nebe a z druhé zemi. Třetí tabulka Enki pak vytvoří lidi, aby sloužili bohům. Z hlíny a krve Tiamat stvoří prvního člověka, Lullu. Lullu je silný a inteligentní, ale také je arogantní a vzpurný. Enki ho prokleje a pošle ho do pouště. Čtvrtá tabulka Bohové jsou stále znepokojeni Tiamatinými potomky, kteří se toulají po zemi. Rozhodnou se je zničit. Válka mezi bohy a démony je dlouhá a krvavá, ale nakonec bohové zvítězí. Pátá tabulka Většina páté tabulky se nedochovala. Obsahovala pravděpodobně popis Mardukova vítězství nad Tiamatinými potomky. Šestá tabulka Marduk je nyní nejvyšším bohem. Vytváří nový řád na světě a dává bohům jejich místo. Bohové pak postaví pro Marduka nový chrám, Esagilu. Sedmá tabulka Sedmá tabulka obsahuje dlouhou chválu Marduka. Popisuje jeho moc, moudrost a dobrotu. Mýtus končí prohlášením, že Marduk je jediný pravý bůh a že všichni ostatní bohové jsou mu podřízeni. Význam Enúma eliš je důležitý text z několika důvodů. Za prvé poskytuje vhled do náboženských představ starověkých Mezopotámců. Za druhé, je to literární dílo velké krásy a složitosti. Za třetí, byl použit k podpoře politické moci babylónských králů. Vliv Enúma eliš měl významný vliv na další náboženské tradice, včetně židovství a křesťanství. Například biblický příběh o stvoření v knize Genesis má některé podobnosti s Enúma eliš. Kromě toho se některé postavy a motivy z Enúma eliš objevují v řecké mytologii a dalších náboženských tradicích. Závěr Enúma eliš je jedním z nejdůležitějších náboženských textů starověkého světa. Je to poutavý příběh o stvoření, který poskytuje vhled do náboženských představ a literárních tradic starověkých Mezopotámců.
Facebook Twitter