Východní křesťanství Východní křesťanství zahrnuje křesťanské tradice a církevní rodiny, které se původně vyvinuly během klasické a pozdní antiky v západní Asii, Malé Asii, východní Evropě, jihovýchodní Evropě, na Kavkaze, v severovýchodní Africe, úrodném půlměsíci a na pobřeží Malabaru v jižní Asii, a přechodně také v částech Střední Asie a Dálného východu. [1] Tento termín nepopisuje jedinou církev nebo náboženskou denominaci. Hlavními východními křesťanskými církvemi jsou Východní pravoslavná církev a Orientální pravoslavné církve, spolu se skupinami pocházejícími z historické Asyrské církve Východu (také známé jako Nestoriánská církev), jakož i Východní katolické církve (které znovu obnovily nebo vždy udržovaly společenství s Římem a zachovávají východní liturgie), a Východní protestantské církve [2] (které jsou protestantské v teologii, ale východní v kulturní praxi). Různé východní církve se obvykle nenazývají "východními", s výjimkou Asyrské církve Východu a její odnože, Starobylé církve Východu. Východní pravoslavní jsou největším tělesem v rámci východního křesťanství se světovou populací 220 milionů [3], následováni Orientálními pravoslavnými s 60 miliony. [4] Východní katolické církve tvoří asi 16-18 milionů a jsou malou menšinou v rámci katolické církve. [5] Východní protestantské křesťanské církve netvoří jediné společenství; církve jako Ukrajinská luterská církev a Malankarská syrsko-pravoslavná církev mají méně než milion členů. Asyrská církev Východu a Starobylá církev Východu, odvozené církve od Asyrské církve Východu se sídlem v Asýrii, mají dohromady přibližně 400 000 členů, přičemž další Asyřané jsou katolíky v rámci Chaldejské katolické církve, která se odtrhla od Asyrské církve Východu na konci 17. století. [6] Historicky, po ztrátě Levantiny v 7. století islámskému sunnitskému chalífátu, byl termín Východní církev používán pro řeckou církev se sídlem v Byzanci, na rozdíl od (západní) latinské církve se sídlem v Římě, která používá latinské obřady. Termíny "východní" a "západní" v tomto ohledu vznikly s geografickými rozděleními v křesťanství, kulturním rozdělením mezi helénistickým východem a latinským západem a politickým rozdělením z roku 395 n. l. mezi Západní a Východní římskou říší. Od protestantské reformace v 16. století může být termín "východní křesťanství" používán v kontrastu se "západním křesťanstvím", které zahrnuje nejen latinskou církev, ale také protestantismus a nezávislý katolicismus. [7] Některé východní církve mají historicky a teologicky více společného se západním křesťanstvím než mezi sebou. Protože největší církví na východě je těleso v současnosti známé jako Východní pravoslavná církev, termín "pravoslavný" se často používá podobným způsobem jako "východní", pro označení konkrétních historických křesťanských církví. Přísně vzato však většina křesťanských denominací, ať už východních nebo západních, se považuje za "pravoslavné" (což znamená "následující správné víry") a také za "katolické" (což znamená "univerzální"), a za účastníky na čtyřech znameních církve uvedených v Nicejsko-konstantinopolském vyznání víry (381 n. l.): "Jedna, svatá, katolická a apoštolská" (řecky: μία, ἁγία, καθολικὴ καὶ ἀποστολικὴ ἐκκλησία). [poznámka 1] Východní církve (s výjimkou neliturgických disidentských těles) využívají několik obřadů: Alexandrijský obřad, Arménský obřad, Byzantský obřad, Východosyrský obřad (známý také jako perský nebo chaldejský obřad) a Západosyrský obřad (nazývaný také Antiochijský obřad).
Facebook Twitter