Libanon Libanon, oficiálně Libanonská republika, je země v západní Asii. Sousedí se Sýrií na severu a východě, s Izraelem na jihu a se Středozemním mořem na západě. Kypr leží kousek od pobřeží země. Poloha Libanonu na křižovatce Středomoří a Arabského poloostrova přispěla k bohaté historii země a vytvořila jedinečnou kulturní identitu vyznačující se náboženskou rozmanitostí. Země se nachází v oblasti Levanty ve východním Středomoří, má přes pět milionů obyvatel a rozlohu 10 452 kilometrů čtverečních. Hlavním a největším městem Libanonu je Bejrút, následovaný Tripoli a Džuníja. Ačkoli je arabština úředním jazykem, francouzština je také uznávána v oficiální funkci. Libanonština je hovorovou řečí země, ačkoli francouzština a angličtina hrají v každodenním životě poměrně významnou roli, přičemž moderní spisovná arabština je omezena na zprávy a vládní záležitosti. Nejstarší důkazy o lidské civilizaci v Libanonu pocházejí z roku 5000 př. n. l. Od roku 3200 do 539 př. n. l. byl Libanon domovem Féničanů, námořní říše, která se rozkládala po Středomoří. V roce 64 př. n. l. dobyla oblast Římská říše a Libanon se brzy stal významným centrem křesťanství pod záštitou Byzantské říše. V 7. století přinesla muslimská výboj Levanty oblast pod kontrolu chalífátu Rašídúnů. 11. století bylo svědkem začátku křížových výprav a vzniku křižáckých států, které však později padly do rukou Ajjúbovců a Mamlúků, kteří zase postoupili území Osmanským Turkům po osmansko-mamlucké válce v letech 1516-1517. Za vlády osmanského vládce Abdulmecida I. byl vytvořen první libanonský protostát v podobě mutasarrifátu horského Libanonu, který vznikl v 19. století jako domov pro maronitské křesťany v období osmanských "Tanzimatů". Po rozpadu Osmanské říše kolem první světové války se pět osmanských provincií tvořících dnešní Libanon dostalo pod mandát pro Sýrii a Libanon, který měl spravovat Francie. Za správy mandátu vytvořila Francie Velký Libanon jako předchůdce dnešního nezávislého Libanonu. Francouzská vláda nad regionem však výrazně oslabila po německé invazi do Francie v roce 1940. Do roku 1943 získal Libanon nezávislost od Svobodné Francie a následně vytvořil zvláštní formu konfesního státu, v němž byly hlavním náboženským skupinám státu přiděleny konkrétní politické pravomoci. Nový libanonský stát byl po vyhlášení nezávislosti krátkou dobu relativně stabilní, ale nakonec ho otřásl začátek rozsáhlých bojů v libanonské občanské válce (1975-1990) mezi různými politickými a sektářskými frakcemi. Uprostřed vnitřních nepřátelství tohoto období byl Libanon také podroben dvěma překrývajícím se vojenským okupacím: Sýrií od roku 1976 do roku 2005 a Izraelem od roku 1985 do roku 2000. Od konce konfliktu probíhají rozsáhlé snahy o oživení ekonomiky a obnovu národní infrastruktury. Libanon je rozvojovou zemí, která se na indexu lidského rozvoje umístila na 112. místě. Je klasifikován jako stát s vyššími středními příjmy. Avšak libanonská krize likvidity, spojená s celostátní korupcí a nedávnými katastrofami, jako byl výbuch v Bejrútu v roce 2020, vedla ke kolapsu libanonské měny a vyvolala politickou nestabilitu, rozsáhlý nedostatek zdrojů a vysokou nezaměstnanost a chudobu. Světová banka definovala libanonskou hospodářskou krizi jako jednu z nejhorších na světě od 19. století. Navzdory malé velikosti země je libanonská kultura proslulá jak v arabském světě, tak i globálně, především díky libanonské diaspoře. Libanon je zakládajícím členem Organizace spojených národů a Ligy arabských států a je členem Hnutí nezúčastněných zemí, Organizace islámské spolupráce, Mezinárodní organizace frankofonie a Skupiny 77, mimo jiné.
Facebook Twitter