Mahájánový buddhismus Mahájánový buddhismus (velký vůz) je jedním ze tří hlavních směrů buddhismu, spolu s théravádovým a vadžrajánovým buddhismem. Vznikl v severní Indii přibližně v 1. století př. n. l. Mahájánový buddhismus přijímá základní učení raného buddhismu, ale také uznává různé nauky a texty, které théravádový buddhismus nepovažuje za původní. Patří sem mahájánové sútry a jejich důraz na cestro bodhisattvy a prajňápáramitu. Vadžrajánový neboli mantrajánový buddhismus je odnoží mahájánového buddhismu, která využívá různé tandriversické metody, o nichž vadžrajánisté věří, že pomáhají dosáhnout osvícení. Mahájána také odkazuje na c stu bodhisattvy, který se snaží stát plně probuzeným buddhou ku prospěchu všech cítících bytostí, a proto se jí také říká "vůz bodhisattvy" (bodhisattvayána). Mahájánový buddhismus obecně vidí cíl stát se buddhou prostřednictvím cesty bodhisattvy jako dostupný pro všechny a vidí status arhata jako nedokonalý. Mahájána také zahrnuje četné buddhy a bodhisattvy, kteří se nenacházejí v théravádě (například Ádibuddha a Vairočana). Mahájánová buddhistická filozofie také rozvinula jedinečné teorie, jako je madhjamáková teorie prázdnoty (šúnjatá), vidžňánávada ("nauka o vědomí", nazývané také "jen mysl") a dźňána-mudrá učení. Mahájána byla zpočátku malým hnutím v Indii, ale nakonec se stala významnou silou v indickém buddhismu. Mezi 7. a 12. stoletím prosperovala velká scholastická střediska spojená s mahájánou, jako byla Nálánda a Vikramášíla. V běhu své historie se mahájánový buddhismus rozšířil z Jižní Asie do Východní Asie a Střední Asie. Mahájána je nejrozšířenější formou buddhismu v Číně, Koreji, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Singapuru, Vietnamu, na Filipínách, v Indonésii a Malajsii. Tradičně je také přítomna jinde v Asii jako menšina v buddhistických komunitách v Nepálu a Mongolsku. V roce 2010 byla mahájánová tradice největší hlavní tradicí buddhismu, přičemž 53 % buddhistů patřilo k východoasijské mahájáně a 6 % k vadžrajáně, ve srovnání s 36 % k théravádě.
Facebook Twitter