Dalajláma Dalajláma (tibetsky: ཏཱ་ལའི་བླ་མ་, Wylie: Tā la'i bla ma, výslovnost [táːlɛː láma]) je titul udělovaný tibetským lidem nejvyššímu duchovnímu vůdci školy Gelugpa (také známé jako „Žlutočepičáři“) tibetského buddhismu, nejmladší a nejdominantnější ze čtyř hlavních škol tibetského buddhismu. Současným, čtrnáctým dalajlámou je Tändzin Gjamccho, který žije v exilu v Indii. Dalajláma je považován za nástupce v linii tulkuů, o nichž se věří, že jsou inkarnacemi Avalókitéšvary, bódhisattvy soucitu. Od dob 5. dalajlámy v 17. století byl jeho úřad vždy symbolem sjednocení tibetského státu, kde zastupoval buddhistické hodnoty a tradice. Dalajláma byl významnou osobností tradice Gelugpa, která byla politicky a početně dominantní ve středním Tibetu, ale jeho náboženská autorita překračovala sektářské hranice. Ačkoli neměl formální ani institucionální roli v žádné z náboženských tradic, které vedli jejich vlastní vysokí lámové, byl sjednocujícím symbolem tibetského státu a reprezentoval buddhistické hodnoty a tradice nad jakoukoli konkrétní školou. Tradiční funkce dalajlámy jako ekumenické osobnosti, která drží pohromadě různé náboženské a regionální skupiny, převzal čtrnáctý dalajláma. Pracoval na překonání sektářských a dalších rozkolů v exilové komunitě a stal se symbolem tibetské národnosti pro Tibeťany v Tibetu i v exilu. Od roku 1642 do roku 1705 a od roku 1750 do 50. let 20. století vedli dalajlámové nebo jejich regenti tibetskou vládu (nebo Ganden Podrang) v Lhase, která ovládala celé nebo většinu Tibetské náhorní plošiny s různou mírou autonomie. Tato tibetská vláda se těšila podpoře a ochraně nejprve mongolských králů z chánovství Košut a Džúngarů (1642–1720) a poté císařů mandžuské dynastie Čching (1720–1912). V roce 1913 podepsali někteří tibetští představitelé včetně Agvana Dordžijeva smlouvu mezi Tibetem a Mongolskem, která prohlašovala vzájemné uznání a jejich nezávislost na Číně. Legitimitu smlouvy a vyhlášené nezávislosti Tibetu odmítla jak Čínská republika, tak Čínská lidová republika. Dalajlámové vedli tibetskou vládu až do roku 1951.
Facebook Twitter