Velký Blízký východ
Členské státy OSN (36) a pozorovatelé OSN (1)
Jádrová oblast Blízkého východu
Bahrajn
Kypr
Egypt
Írán
Irák
Izrael
Jordánsko
Kuvajt
Libanon
Omán
Palestina
Katar
Saúdská Arábie
Sýrie
Turecko
Spojené arabské emiráty
Jemen
Okrajová oblast Východní Afriky
Komory
Džibutsko
Somálsko
Severní Afrika
Alžírsko
Libye
Maroko
Súdán
Tunisko
Jižní Asie
Afghánistán
Maledivy
Pákistán
Západní Afrika
Mauritánie
Periferní oblast Jižního Kavkazu
Arménie
Ázerbájdžán
Gruzie
Střední Asie
Kazachstán
Kyrgyzstán
Tádžikistán
Turkmenistán
Uzbekistán
Ostatní de facto státy (6)
Jádrová oblast Blízkého východu
Severní Kypr
Okrajová oblast Východní Afriky
Somaliland
Severní Afrika
Západní Sahara
Periferní oblast Jižního Kavkazu
Abcházie
Jižní Osetie
Závislá území
Vnější (1)
Jádrová oblast Blízkého východu
Akrotiri a Dhekelia (Spojené království)
Vnitřní (6)
Jádrová oblast Blízkého východu
Kurdistán (Irák)
Rojava (Sýrie)
Periferní oblast Jižního Kavkazu
Adžárie (Gruzie)
Nachičevan (Ázerbájdžán)
Střední Asie
Hornobadaššán (Tádžikistán)
Karakalpakstán (Uzbekistán)
Okupovaná území (6)
Jádrová oblast Blízkého východu
Východní Jeruzalém
Pásmo Gazy
Golanské výšiny
Severní Kypr
Západní břeh
Okrajová oblast Severní Afriky
Západní Sahara
Nárazníkové zóny OSN (2)
Jádrová oblast Blízkého východu
Zóna dohledu OSN (UNBZC)
Zóna dozoru OSN (UNDOF)
Největší města
11 největších měst Velkého Blízkého východu (2022) [1]
Káhira
Karáčí
Istanbul
Láhaur
Teherán
Rijád
Bagdád
Chartúm
Alexandrie
Ankara
Kábul
Definice a historie
Velký Blízký východ je politický termín, který byl poprvé použit v březnu 2004 v dokumentu vydaném nadací Carnegie Endowment for International Peace jako součást přípravných prací americké vlády na summitu skupiny G8 v červnu 2004.
Oblast označuje vágně definovaný region nazývaný "arabský svět" spolu s Afghánistánem, Íránem, Pákistánem a Tureckem, se spekulacemi o zahrnutí dalších zemí s muslimskou většinou, jako je Indonésie, Bangladéš a středoasijské státy Uzbekistán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán a Tádžikistán. [2]
Dokument představil návrh na rozsáhlé změny ve způsobu, jakým Západ jedná s Blízkým východem a severní Afrikou. [3] [4] Adam Garfinkle z Foreign Policy Research Institute definoval Velký Blízký východ jako region MENA spolu s Jižním Kavkazem a Střední Asií. [5]
Budoucnost Velkého Blízkého východu byla někdy označována jako "nový Blízký východ", poprvé americkou ministryní zahraničí Condoleezzou Riceovou, která v červnu 2006 v Dubaji představila vizi druhé Bushovy administrativy pro budoucnost regionu. Riceová uvedla, že by toho bylo dosaženo prostřednictvím "konstruktivního chaosu", fráze, kterou zopakovala o několik týdnů později během společné tiskové konference s izraelským premiérem Ehidem Olmertem, kdy vypukla libanonská válka v roce 2006; význam této fráze a vize Bushovy administrativy jsou od té doby předmětem mnoha debat. [6] [7] [8]
Úsilí o dosažení tohoto nového Blízkého východu se někdy nazývá "Velký projekt pro Blízký východ". [9] [10] Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski uvedl, že v tomto regionu probíhá "politické probuzení", které může být ukazatelem multipolárního světa, který se nyní vyvíjí. Narážel na Velký Blízký východ jako na "globální Balkán" a jako kontrolní páku na oblast, kterou označuje jako Eurasii. [11]
Podle knihy Andrewa Bacevicha America's War for the Greater Middle East (2016) je tento region dějištěm řady konfliktů sahajících až do roku 1980, který znamenal začátek irácko-íránské války. Od té doby se USA zapojily do vyvažování konfliktů mezi těmito kulturně propojenými národy, aby prosadily své zájmy v regionu.