Vysokorychlostní železnice Vysokorychlostní železnice (VŽ) je typ železniční dopravní sítě, která využívá vlaky, které jezdí výrazně rychleji než vlaky tradiční železnice, a to pomocí integrovaného systému specializovaného kolejového vozidla a vyhrazených tratí. Přestože neexistuje jednotný standard, který by platil po celém světě, tratě postavené pro rychlosti nad 250 km/h nebo modernizované tratě s rychlostí přesahující 200 km/h jsou všeobecně považovány za vysokorychlostní. První vysokorychlostní železniční systém, Tōkaidō Shinkansen, zahájil provoz na ostrově Honšú v Japonsku v roce 1964. Díky aerodynamickému špičatému nosu lokomotivy se systém také stal známým pod anglickou přezdívkou bullet train (střela). Japonského příkladu následovalo několik evropských zemí, zpočátku Francie a Německo a později také Španělsko, Itálie a další. Dnes má Evropa rozsáhlou síť s četnými mezinárodními spoji. Novější výstavba od 21. století vedla k tomu, že Čína zaujala vedoucí roli ve vysokorychlostní železnici. V roce 2023 představovala její síť více než dvě třetiny světové sítě. Kromě těchto zemí vybudovalo mnoho dalších zemí vysokorychlostní železniční infrastrukturu, která spojuje hlavní města, včetně Rakouska, Belgie, Dánska, Finska, Řecka, Indonésie, Japonska, Maroka, Nizozemska, Norska, Polska, Portugalska, Ruska, Saúdské Arábie, Srbska, Jižní Koreje, Švédska, Švýcarska, Tchaj-wanu, Turecka, Spojeného království, Spojených států a Uzbekistánu. Pouze v kontinentální Evropě a Asii vysokorychlostní železnice překračují mezinárodní hranice. Vysokorychlostní vlaky většinou jezdí po normálně rozchodných tratích s nepřetržitě svařovanými kolejnicemi na oddělených právech cesty s velkými poloměry. Některé regiony se širšími staršími železnicemi, včetně Ruska a Uzbekistánu, se však snažily vybudovat vysokorychlostní železniční síť v ruském rozchodu. Neexistují žádné úzkorozchodné vysokorychlostní vlaky. Země, jejichž stará síť je zcela nebo převážně jiného rozchodu než 1435 mm – včetně Japonska, Španělska a Indie – se však často rozhodly vybudovat své vysokorychlostní tratě v normálním rozchodu namísto starého rozchodu železnice. Vysokorychlostní železnice je nejrychlejší a nejúčinnější pozemní způsob komerční dopravy, avšak vzhledem k požadavkům na velké poloměry zatáček, mírné sklony a oddělené koleje je výstavba vysokorychlostní železnice nákladnější než konvenční železnice a proto ne vždy představuje ekonomickou výhodu oproti konvenční rychlé železnici.
Facebook Twitter