Jazyky Karibiku
Karibik je region s bohatou historií a kulturou, což se odráží i v rozmanitosti jeho jazyků. V Karibiku se oficiálně mluví šesti jazyky:
Španělština (úřední jazyk Kuby, Dominikánské republiky, Portorika, Bay Islands (Honduras), Corn Islands (Nikaragua), Isla Cozumel, Isla Mujeres (Mexiko), Nueva Esparta (Venezuela), Federálních dependencí Venezuely a San Andrés, Providencia a Santa Catalina (Kolumbie))
Francouzština (úřední jazyk Guadeloupe, Haiti, Martiniku, Saint-Barthélemy, Francouzské Guyany a Saint-Martinu)
Angličtina (úřední jazyk Anguilly, Antiguy a Barbudy, Baham, Barbadosu, Belize, Britských Panenských ostrovů, Kajmanských ostrovů, Dominiky, Grenady, Guyany, Jamajky, Montserratu, Portorika (který přestože patří ke Spojeným státům, ale není jejich součástí, má jako americké území nepodstatný anglofonní kontingent), Svatého Kryštofa a Nevis, Svaté Lucie, Svatého Martina, Svatého Vincenta a Grenadin, San Andrés, Providencia a Santa Catalina (Kolumbie), Trinidadu a Tobaga, Turks a Caicos a Amerických Panenských ostrovů)
Nizozemština (úřední jazyk Aruby, Bonaire, Curaçaa, Sabu, Svatého Eustatia, Svatého Martina a Surinamu)
Haitiská kreolština (úřední jazyk Haiti)
Papiamento (kreolský jazyk založený na portugalštině a španělštině) (úřední jazyk Aruby, Bonaire a Curaçaa)
Kromě toho existuje řada kreolských jazyků a místních patois. Desítky kreolských jazyků Karibiku jsou široce používány neformálně mezi širokou veřejností. Existuje také několik dalších menších domorodých jazyků. Mnoho z domorodých jazyků vymřelo nebo vymírá.
V rozporu s neustále rostoucí touhou po jednotné karibské komunitě učinila jazyková rozmanitost několika karibských ostrovů jazykovou politiku problémem v postkoloniální éře. V posledních letech si karibské ostrovy začaly uvědomovat svůj jazykový odkaz. Současně vyvíjené jazykové politiky však většinou směřují k mnohojazyčnosti.