Dánsko-Norsko Dánsko-Norsko byl raně novověký multinárodní a vícejazyčný reálný svaz sestávající z Království dánského, Království norského (včetně tehdejších norských zámořských držav: Faerských ostrovů, Islandu, Grónska a dalších držav), Vévodství šlesvicko-holštýnského a Vévodství holštýnsko-gotovského. Stát si také nárokoval svrchovanost nad třemi historickými národy: Frísy, Guty a Vendy. Dánsko-Norsko mělo několik kolonií, jmenovitě Dánské Zlaté pobřeží, Nikobarské ostrovy, Serampore, Tharangambadi a Dánské Západní Indie. Unie byla také známá jako Dánsko-norské království (Det dansk-norske rige), Dvojčata (Tvillingerigerne) nebo Oldenburská monarchie (Oldenburg-monarkiet). Obyvatelé státu byli převážně Dánové, Norové a Němci, a také Faerčané, Islanďané a Inuité v norských zámořských državách, samská menšina v severním Norsku a další domorodé národy. Hlavními městy Dánsko-Norska byly Kodaň, Christiania (Oslo), Altona, Bergen a Trondheim a hlavními úředními jazyky byly dánština a němčina, ale místně se mluvilo také norsky, islandsky, faersky, samsky a grónsky. V roce 1380 zdědil Olaf II. Dánský Norské království, titulovaný jako Olaf IV., po smrti svého otce Haakona VI. Norského, který byl ženatý s Olafovou matkou Markétou I. Markéta I. byla vládkyní Norska od smrti svého syna v roce 1387 až do své vlastní smrti v roce 1412. Dánsko, Norsko a Švédsko založily a vytvořily Kalmarskou unii v roce 1397. Po odchodu Švédska v roce 1523 byla unie fakticky rozpuštěna. Od roku 1536/1537 tvořilo Dánsko a Norsko personální unii, která se nakonec vyvinula v integrovaný stát z roku 1660 nazývaný Dánsko-Norsko moderními historiky, v té době někdy označovaný jako „Dvojčata“. Před rokem 1660 bylo Dánsko-Norsko de jure ústavní a volitelná monarchie, ve které byla králova moc poněkud omezená; v tomto roce se stala jednou z nejpřísnějších absolutních monarchií v Evropě. Dánsko-norská unie trvala až do roku 1814, kdy Kielská smlouva stanovila, že Norsko (s výjimkou Faerských ostrovů, Islandu a Grónska) bude postoupeno Švédsku. Smlouva však nebyla Norskem uznána, které se pokusu vzpíralo ve švédsko-norské válce v roce 1814. Norsko poté vstoupilo do mnohem volnější personální unie se Švédskem až do roku 1905, kdy byla tato unie rozpuštěna a obě království se stala nezávislými.
Facebook Twitter