Hnutí za nezávislost Tchaj-wanu Hnutí za nezávislost Tchaj-wanu je politické hnutí, které prosazuje formální vyhlášení nezávislého a suverénního tchajwanského státu, na rozdíl od sjednocení Číny nebo statusu quo ve vztazích přes úžinu. Ve 21. století je politický status Tchaj-wanu nejasný. Čína tvrdí, že je to provincie Čínské lidové republiky (ČLR), zatímco tchajwanská vláda Cchaj Ing-wenové tvrdí, že Tchaj-wan je již nezávislou zemí jako Čínská republika (ČR) a proto nemusí usilovat o žádnou formální nezávislost. Čínská republika, která se skládá z Tchaj-wanu a dalších ostrovů pod její kontrolou, již vede oficiální diplomatické vztahy s 12 členskými státy OSN a Svatým stolcem a je jimi uznávána. Použití "nezávislosti" pro Tchaj-wan může být dvojznačné. Pokud někteří příznivci vyjádří souhlas s nezávislostí Tchaj-wanu, mohou mít na mysli buď vytvoření nezávislého tchajwanského státu, nebo to, že se Tchaj-wan stal synonymem pro současnou Čínskou republiku a je již nezávislý (jak je patrné z konceptu "jedna země na každé straně"). Někteří příznivci prosazují vyloučení Kinmenu a Matsu, které jsou kontrolovány Tchaj-wanem, ale nacházejí se u pobřeží pevninské Číny. Nezávislost Tchaj-wanu podporuje Pan-Green Coalition na Tchaj-wanu, ale je proti ní Pan-Blue Coalition, která se snaží zachovat poněkud nejasný status quo Čínské republiky (Tchaj-wanu) podle takzvaného "konsensu z roku 1992" nebo se postupně "znovusjednotit" s pevninskou Čínou. Vlády Čínské lidové republiky (ČLR) a Čínské republiky (ČR) jsou proti nezávislosti Tchaj-wanu, protože se domnívají, že Tchaj-wan a pevninská Čína tvoří dvě části území jedné země. Pro Čínskou republiku by takový krok byl považován za porušení její ústavy. Proces ústavního dodatku nebo změny národního území musí být zahájen jednou čtvrtinou (25 %) členů Legislativního Yuanu (jednokomorového parlamentu Tchaj-wanu), poté odhlasován v Legislativním Yuanu za účasti nejméně tří čtvrtin (75 %) členů a tříčtvrtinovou (75 %) supervětšinou, poté schválen většinovým hlasováním v referendu. Historicky obě vlády formulovaly politiku "jedné Číny", podle níž mohou zahraniční země vést oficiální diplomatické vztahy pouze s ČLR nebo s Čínskou republikou, za podmínky, že přeruší oficiální diplomatické vztahy a formální uznání druhé země. Politika jedné Číny Čínské republiky byla po demokratizaci v 90. letech zmírněna.
Facebook Twitter