Mezoamerické jazyky Mezoamerické jazyky jsou jazyky původní pro mezoamerickou kulturní oblast, která pokrývá jižní Mexiko, celou Guatemalu a Belize a části Hondurasu a Salvadoru. Tato oblast se vyznačuje rozsáhlou jazykovou rozmanitostí, která zahrnuje několik set různých jazyků a sedm hlavních jazykových rodin. Mezoamerika je také oblastí vysoké jazykové difúze, protože dlouhodobá interakce mezi mluvčími různých jazyků po několik tisíciletí vedla ke sbližování určitých jazykových rysů napříč různými jazykovými rodinami. Mezoamerický sprachbund se běžně označuje jako mezoamerická jazyková oblast. Mezoamerické jazyky byly také jedny z prvních, které vyvinuly nezávislé tradice psaní. Nejstarší texty pocházejí přibližně z roku 1000 př. n. l. (jmenovitě olmécké a zapotecké), ačkoli většina textů v domorodých písmech (jako je mayské) pochází z doby kolem roku 600–900 n. l. Po příchodu Španělů v 16. století a pokračující až do 19. století byla většina mezoamerických jazyků psána latinským písmem. Mezoamerické jazyky patří do 6 hlavních rodin – mayské, oto-manguejské, mixe-zoqueské, totonacké, uto-aztécké a čibčanské jazyky (pouze na jižní hranici oblasti) – a také do několika menších rodin a izolátů – purépechské, huave, tequistlatecké, xinca a lencanský. Z nich tvoří oto-manguejská a mayská rodina zdaleka největší počet mluvčích – každá má více než milion mluvčích. Mnoho mezoamerických jazyků je dnes ohroženo nebo již vymřelo, ale jiné, včetně mayských jazyků, nahuatl, mixtec a zapoteckých, mají několik set tisíc mluvčích a zůstávají životaschopné.
Facebook Twitter