Lineárně keramická kultura (LBK) je významným horizontem evropského neolitu, který se rozvíjel přibližně v letech 5500–4500 př. n. l. Název pocházi z německého Linearbandkeramik a kultura je také známá jako kultura s lineární stuhovou keramikou, lineární keramikou, lineární nebo rytou keramikou a patří do dunajské I. kultury podle V. Gordona Childeho. Většina archeologického materiálu pocházela ze středního Dunaje, horní a střední Labe a horního a středního Rýna. Jedná se o významný mezník v počátcích šíření zemědělství v Evropě. Keramika se vyznačuje jednoduchými hrnky, miskami, vázami, džbány bez uší a v pozdější fázi s prostrkovanými výčnělky, podstavci a hrdly. [1] Mezi významná naleziště patří Vráble a Nitra na Slovensku; Bylany v České republice; Langquaid a Zwenkau (Eythra) v Německu; Brunn amgebirge v Rakousku; Elsloo, Sittard, Übach-Lindenthal, Teveren, Flomborn a Rixheim na Rýně; Lautereck a Hienheim na horním Dunaji; a Rössen a Sonderhausen na středním Labi. V roce 2019 byly objeveny dva velké rondelové komplexy východně od řeky Visly nedaleko polské Toruně. [2] Lineární keramickou kulturu postupně nahradilo několik dalších kultur, aniž by však existovala přímá vazba mezi jejími jednotlivými variantani a nahrazujícími kulturami. Mezi následné kultury patří hinkelsteinská, großgartachská, rössenská, šálská, sousedská-tripolská a boian-marická kultura.
Facebook Twitter