Římské právo Římské právo je právní systém starověkého Říma, včetně právních vývojů trvajících více než tisíc let jurisprudence, od Dvanácti tabulí (cca 449 př. n. l.) až po Corpus Juris Civilis (529 n. l.) nařízený východorímským císařem Justiniánem I. Římské právo tvoří základní rámec občanského práva, nejpoužívanějšího právního systému v současnosti, a tyto termíny se někdy používají synonymně. Historický význam římského práva se odráží v pokračujícím používání latinské právní terminologie v mnoha právních systémech jím ovlivněných, včetně common law. Po rozpadu Západořímské říše zůstalo římské právo v platnosti ve Východořímské říši. Od 7. století byl právním jazykem na východě řečtina. Římské právo také označovalo právní systém uplatňovaný ve většině západní Evropy až do konce 18. století. V Německu zůstala praxe římského práva déle v platnosti v rámci Svaté říše římské (963–1806). Římské právo tak sloužilo jako základ právní praxe v celé západní kontinentální Evropě, stejně jako ve většině bývalých kolonií těchto evropských národů, včetně Latinské Ameriky, a také v Etiopii. Anglické a anglo-americké common law byly ovlivněny také římským právem, zejména v jejich latinské právní terminologii (například stare decisis, culpa in contrahendo, pacta sunt servanda). Východní Evropa byla také ovlivněna jurisprudenci Corpus Juris Civilis, zejména v zemích jako středověké Rumunsko (Valašsko, Moldavsko a některé další středověké provincie/historické regiony), které vytvořily nový systém, směs římského a místního práva. Také východoevropské právo bylo ovlivněno „zemědělským právem“ středověkého byzantského právního systému.
Facebook Twitter