Řecko-perské války Řecko-perské války byly sérií konfliktů mezi Achaimenovskou říší a řeckými městskými státy, které začaly v roce 499 př. n. l. a trvaly až do roku 449 př. n. l. Příčiny Ke střetu mezi roztříštěným politickým světem Řeků a obrovskou říší Peršanů došlo poté, co Kýros Veliký v roce 547 př. n. l. dobyl řecky obývanou oblast Iónie. Peršané, kteří se snažili ovládnout nezávislá města Iónie, dosadili do každého z nich tyrana. To se ukázalo jako zdroj mnoha problémů jak pro Řeky, tak pro Peršany. Iónské povstání V roce 499 př. n. l. se míletský tyran Aristagoras vydal s perskou podporou na výpravu za dobytím ostrova Naxos. [2] Výprava však skončila fiaskem a Aristagoras, aby předešel svému sesazení, podnítil celou helénskou Malou Asii k povstání proti Peršanům. To byl začátek iónského povstání, které trvalo až do roku 493 př. n. l. a postupně vtáhlo do konfliktu další oblasti Malé Asie. Aristagoras získal vojenskou podporu od Atén a Eretrie a v roce 498 př. n. l. tyto síly pomohly dobýt a vypálit perské regionální hlavní město Sardes. Perský král Dareios I. přísahal, že se Aténám a Eretrii za tento čin pomstí. Povstání pokračovalo a obě strany se v letech 497-495 př. n. l. prakticky dostaly do patové situace. V roce 494 př. n. l. se Peršané přeskupili a zaútočili na epicentrum povstání v Milétu. V bitvě u Lade utrpěli Iónové rozhodující porážku a povstání se zhroutilo, přičemž poslední zbytky byly potlačeny v následujícím roce. Perské invaze do Řecka Dareios se snažil zajistit svou říši před dalšími povstáními a vměšováním pevninských Řeků a vydal se na tažení za dobytím Řecka a potrestáním Atén a Eretrie za vypálení Sard. První perská invaze do Řecka začala v roce 492 př. n. l., kdy perský generál Mardonios úspěšně znovu podmanil Thrákii a Makedonii, než několik neštěstí přinutilo k předčasnému ukončení zbytku tažení. [3] V roce 490 př. n. l. byla do Řecka vyslána druhá armáda, tentokrát přes Egejské moře, pod velením Datia a Artaferna. Tato výprava podmanila Kyklady, než oblehla, dobyla a vypálila Eretrii. Při cestě na útok na Atény však byla perská armáda rozhodně poražena Athéňany v bitvě u Marathonu, čímž prozatím skončilo perské úsilí. Dareios poté začal plánovat úplné dobytí Řecka, ale v roce 486 př. n. l. zemřel a odpovědnost za dobytí přešla na jeho syna Xerxe. V roce 480 př. n. l. Xerxes osobně vedl druhou perskou invazi do Řecka s jednou z největších starověkých armád, jaké kdy byly shromážděny. Vítězství nad spojeneckými řeckými státy ve slavné bitvě u Thermopyl umožnilo Peršanům vypálit evakuované Atény a obsadit většinu Řecka. Peršané se však při pokusu o zničení spojeného řeckého loďstva utrpěli těžkou porážku v bitvě u Salamíny. V následujícím roce přešli spojenecké Řecko do ofenzívy a v bitvě u Platají rozhodně porazili perskou armádu a ukončili invazi Achaimenovské říše do Řecka. Řecké protiútoky Spojenecké Řecko navázalo na svůj úspěch zničením zbytku perského loďstva v bitvě u Mykalé, než vyhnalo perské posádky ze Sestos (479 př. n. l.) a Byzancie (478 př. n. l.). Po perském stažení z Evropy a řeckém vítězství u Mykalé získala Makedonie a městské státy Iónie zpět svou nezávislost. Činy generála Pausania při obléhání Byzancie odcizily mnoho řeckých států Sparťanům a protiperská aliance byla proto obnovena kolem aténského vedení, nazývaného Délský spolek. Délský spolek Délský spolek pokračoval v tažení proti Persii po dalších tři desetiletí, počínaje vyhnáním zbývajících perských posádek z Evropy. V bitvě u Eurymedonu v roce 466 př. n. l. dosáhl spolek dvojího vítězství, které konečně zajistilo svobodu městům Iónie. Zapojení spolku do egyptského povstání Inara II. proti Artaxerxovi I. (v letech 460-454 př. n. l.) však vedlo k katastrofální řecké porážce a další tažení bylo pozastaveno. Řecké loďstvo bylo v roce 451 př. n. l. vysláno na Kypr, ale dosáhlo jen malého úspěchu, a když se stáhlo, řecko-perské války se tiše skončily. Některé historické prameny naznačují, že konec nepřátelství byl označen mírovou smlouvou mezi Athénami a Persií, Kalliovým mírem.
Facebook Twitter