Provincie Britannia Provincie Britannia (latinsky) byla provincií Římské říše od roku 43 n. l. do přibližně roku 410 n. l. Zahrnovala velkou část ostrova Velké Británie. Dějiny Julius Caesar vtrhl do Británie v letech 55 a 54 př. n. l. v rámci svých galských válek. Podle Caesara byli Britové během britské doby železné zaplaveni nebo kulturně asimilováni Belgy a pomáhali Caesarovi nepřátelům. Belgové byli jediným keltským kmenem, který se přeplavil do Británie, protože pro všechny ostatní keltské kmeny byla tato země neznámá. Caesar přijal tribut, dosadil přátelského krále Mandubracia nad Trinovanty a vrátil se do Galie. Plánované invaze za vlády Augusta byly zrušeny v letech 34, 27 a 25 př. n. l. V roce 40 n. l. shromáždil Caligula na pobřeží kontinentu u Lamanšského průlivu 200 000 mužů, ale podle Suetonia je pouze nechal sbírat mušle (musculi), možná jako symbolické gesto prohlašující Caligulovo vítězství nad mořem. O tři roky později nařídil Claudius čtyřem legiím, aby vtrhly do Británie a dosadily zpět vyhnaného krále Vericu nad Atrebaty. Římané porazili Catuvellauny a poté zorganizovali své výboje jako provincii Britannia. Do roku 47 n. l. ovládali Římané území jihovýchodně od Fosse Way. Kontrola nad Walesem byla zpožděna neúspěchy a následky Boudičina povstání, ale Římané se neustále rozšiřovali na sever. Dobývání Británie pokračovalo pod velením Gnaea Julia Agricoly (77–84), který rozšířil Římskou říši až do Kaledonie. V polovině roku 84 n. l. čelil Agricola armádám Kaledoňanů vedených Calgacem v bitvě u Mons Graupius. Tacitus odhadl počet obětí na straně Kaledoňanů na více než 10 000 a na straně Římanů na asi 360. Krveprolití u Mons Graupius ukončilo čtyřicetileté dobývání Británie, období, během kterého bylo zabito možná mezi 100 000 a 250 000 Britů. V kontextu předindustriálního válčení a celkového počtu obyvatel Británie kolem 2 milionů se jedná o velmi vysoká čísla. Za císařů Hadriána a Antonina Pia ze 2. století byly postaveny dvě zdi na obranu římské provincie před Kaledoňany, jejichž říše ve Skotské vysočině nebyly nikdy ovládány. Kolem roku 197 n. l. rozdělily Severovy reformy Británii na dvě provincie: Britannia Superior a Britannia Inferior. Během Diokleciánových reforem na konci 3. století byla Británie rozdělena do čtyř provincií pod vedením vikáře, který spravoval Diecézi Británie. Pátá provincie, Valentia, je doložena v pozdějším 4. století. Po většinu pozdějšího období římské okupace byla Británie vystavena barbarským invazím a často se dostávala pod kontrolu císařských uzurpátorů a císařských pretendentů. Konečné stažení Římanů z Británie proběhlo kolem roku 410; po něm se považuje za to, že původní království vytvořila pořímskou Británii. Po dobytí Britů se vyvinula výrazná římsko-britská kultura, protože Římané zavedli zlepšené zemědělství, urbanismus, průmyslovou výrobu a architekturu. Římská bohyně Britannia se stala ženskou personifikací Británie. Po počátečních invazích se o Británii římští historici většinou zmiňují jen mimochodem. Většina současných poznatků tedy pochází z archeologických výzkumů a občasných epigrafických důkazů chválících britannické úspěchy císaře. Římští občané se v Británii usazovali z mnoha částí říše.
Facebook Twitter