Umajovský chalífát
Základní údaje
Název: Umajovský chalífát (arabsky: الخلافة الأموية)
Existoval: 661–750
Hlavní město: Damašek (661–744), Harrán (744–750)
Úřední jazyky: Klasická arabština
Běžné jazyky: Středoperština, koptština, středověká řečtina, latina (oficiální v některých oblastech do roku 700), různé regionální jazyky
Náboženství: Islám
Vládní forma: Dědičný chalífát
Chalífové:
661–680 Mu'ávija I. (první)
744–750 Marván II. (poslední)
Historie
Umajovský chalífát byl druhý chalífát založený po smrti islámského proroka Mohameda. Vládla mu dynastie Umajů, známá také jako Umajjovci. Třetí z chalífů Rášidúnů, Uthmán ibn Affán, byl také členem tohoto klanu. Dynastie zavedla dynastické dědičné pravidlo s Mu'ávijou ibn Abí Sufjánem, dlouholetým guvernérem Velké Sýrie, který se stal chalífou po skončení první Fitny v roce 661.
Po Mu'ávijově smrti v roce 680 vedly konflikty o nástupnictví ke druhé Fitně a moc nakonec připadla Marvánovi I., z jiné větve klanu. Sýrie poté zůstala hlavní mocenskou základnou Umajů s Damaškem jako jejich hlavním městem.
Umajjovci pokračovali v muslimských výbojích a dobyli Ifríkiji, Transoxanii, Sind, Maghreb a Hispánii (al-Andalus). V největším rozsahu pokrýval Umajovský chalífát 11 100 000 km2, což z něj činí jednu z největších říší v historii z hlediska rozlohy. Dynastie byla svržena Abbásovci v roce 750.
Přeživší členové dynastie se usadili v Córdobě, která se ve formě emirátu a později chalífátu stala světovým centrem vědy, medicíny, filozofie a vynálezů během islámského zlatého věku.
Obyvatelstvo a správa
Umajovský chalífát vládl nad obrovskou multietnickou a multikulturní populací. Křesťané, kteří stále tvořili většinu obyvatel chalífátu, a Židé mohli praktikovat své vlastní náboženství, ale museli platit džizju (hlavní daň), od které byli muslimové osvobozeni. Muslimové museli platit daň ze zakat, která byla výslovně určena pro různé sociální programy ve prospěch muslimů nebo konvertitů k islámu.
Za prvních umajovských chalífů zastávali významné pozice křesťané, z nichž někteří patřili k rodinám, které sloužily Byzantincům. Zaměstnávání křesťanů bylo součástí širší politiky náboženské tolerance, která byla nutná kvůli přítomnosti velkých křesťanských populací v dobytých provinciích, jako například v Sýrii. Tato politika také zvýšila Mu'ávijovu popularitu a upevnila Sýrii jako jeho mocenskou základnu.
Umění a kultura
Období Umajů je často považováno za formativní období v islámském umění.