Království Asturie Království Asturie bylo královstvím na Pyrenejském poloostrově, které založil vizigótský šlechtic Pelagius. Bylo to první křesťanské politické uskupení založené po dobytí Vizigótské Hispánie Umajjovci v roce 718. [5] Toho roku Pelagius porazil umajjovskou armádu v bitvě u Covadongy, což je obvykle považováno za začátek Reconquisty. Asturijští králové občas uzavírali mír s muslimy, zejména v době, kdy museli čelit svým dalším nepřátelům, Baskům a povstalcům v Galicii. Tak například Fruela I. (757–768) bojoval s muslimy, ale také porazil Basky a Galičany [6] a Silo (774–783) uzavřel mír s muslimy, ale ne s Galičany. Za vlády krále Alfonse II. (791–842) bylo království pevně ustaveno s Alfonsovo uznáním za krále Asturie Karlem Velikým a papežem. Dobyl Galicii a Basky. Během jeho vlády bylo oznámeno, že byly nalezeny svaté kosti sv. Jakuba Většího v Galicii, v Santiagu de Compostela (z latinského campus stellae, doslovně „hvězdné pole“). Poutníci z celé Evropy otevřeli komunikační cestu mezi izolovanými Asturie a karolínskými zeměmi a za jejich hranicemi. Alfonsova politika spočívala ve vylidňování hranic Bardulie (která se měla změnit na Kastilii), aby získal podporu obyvatelstva severně od hor. S tímto růstem přišel odpovídající nárůst vojenských sil. Království bylo nyní dostatečně silné, aby vyplenilo maurská města Lisabon, Évora a Coimbra. Po mnoho staletí však těžištěm těchto akcí nebylo dobývání, ale rabování a hold. V létě let 792, 793 a 794 zaútočili muslimové na Alávu a na srdce asturského království, a to až k hlavnímu městu Oviedo. Při jednom z ústupů Alfonso způsobil muslimům těžkou porážku v bažinaté oblasti Lutos. [7] Když Alfonso II. zemřel, Ordoño I. (842–50) zorganizoval převrat proti palácovému hraběti Nepotianovi, který převzal trůn. Po bitvě na mostě přes řeku Narcea byl Nepotian zajat na útěku, oslepen a poté donucen vstoupit do kláštera. Počátkem své vlády, v roce 844, čelil Ordoño vikingskému útoku na místě zvaném Farum Brecantium, což se předpokládá, že je dnešní Corunna. Shromáždil armádu v Galicii a Asturie a porazil Vikingy, mnoho z nich zabil a jejich lodě spálil. [8] [9] V roce 859 vyplula do Španělska druhá vikingská flotila. Vikingové byli pobiti u pobřeží Galicie hrabětem Pedrem. [10] Významná územní expanze asturského království za vlády Alfonse III. (866–910) byla do značné míry umožněna zhroucením umajjovské kontroly nad mnoha částmi Al-Andalusu v této době. V roce 773 [11] byla západní hranice království v Galicii rozšířena do severní části dnešního Portugalska, přičemž hranice byla posunuta přibližně k údolí Doura, a mezi lety 868 a 881 se rozšířila dále na jih až k Mondegu. Rok 878 byl svědkem muslimského útoku na města Astorga a León. Expedice se skládala ze dvou oddílů, z nichž jeden byl poražen u Polvorarie na řece Órbigo, s údajně 13 000 ztracenými muži. V roce 881 přešel Alfonso do ofenzívy a vedl armádu hluboko do Dolní marky, překročil řeku Tagus, aby se přiblížil Córdobě. Poté, míle od města, překročila asturská armáda řeku Guadiana a porazila umajjovskou armádu na „Monte Oxifer“, údajně zabila 15 000 muslimských vojáků. Po návratu domů se Alfonso věnoval stavbě kostelů v Oviedu a postavil si jeden nebo dva paláce. Království Asturie přešlo do Království León v roce 925, když se Fruela II. Asturie stal králem s královským dvorem v Leónu. [12]
Facebook Twitter