Svatopluk I. Moravský Svatopluk I., zvaný také Svatopluk Veliký (latinsky: Zuentepulc(us), Zuentibald, Sventopulch(us), Zvataplug; staroslověnsky: Свѧтопълкъ, přepisováno Svętopъłkъ; polsky: Świętopełk; řecky: Σφενδοπλόκος, Sfendoplókos), byl vládce Velké Moravy, která za jeho vlády dosáhla největšího územního rozmachu (870–871, 871–894). Svatoplukova kariéra začala v 60. letech 9. století, kdy spravoval knížectví v rámci Moravy, jehož poloha je stále předmětem debat historiků, jako vazal svého strýce Rastislava. V roce 870 Svatopluk sesadil Rastislava, který byl vazalem Ludvíka Němce, a vydal ho Frankům. Během roku ho však uvěznili i Frankové. Poté, co se Moravané proti Frankům vzbouřili, byl Svatopluk propuštěn a vedl povstalce k vítězství nad dobyvateli. Přestože byl nucen platit tribut Východofranské říši podle mírové smlouvy uzavřené ve Forchheimu (Německo) v roce 874, dokázal v následujících letech rozšířit svá území mimo sféru zájmu Franků. Jeho vojska dokonce v roce 882 vtrhla do Panonské marky ve Východofranské říši. Svatopluk navázal dobré vztahy s papeži a on i jeho lid byli v roce 880 formálně vzati pod ochranu Svatého stolce. Papež Štěpán V. ho dokonce v dopise napsaném v roce 885 oslovil jako „krále“. Zdá se, že Svatopluk chtěl usmířit německé duchovenstvo, které se stavělo proti provádění liturgie ve staroslověnštině, a v roce 886, po smrti jejich učitele, vyhnal z Moravy žáky Metoděje. Svatoplukův stát byl volným seskupením knížectví a zahrnoval také dobytá území. Nedlouho po jeho smrti se říše Velké Moravy zhroutila uprostřed mocenského boje mezi jeho syny a zesilujícími maďarskými nájezdy. Svatopluk, jehož říše zahrnovala části území dnešní České republiky (Moravu a Čechy), Slovenska, Polska a Maďarska, je od 18. století, období slovenského národního obrození, občas prezentován jako „slovenský král“ ve slovenských literárních dílech.
Facebook Twitter