Knížectví Srbsko (srbsky: Кнежевина Србија, latinkou: Kneževina Srbija) byl raně středověký stát Srbů, nacházející se v západních oblastech jihovýchodní Evropy. Existovalo od 8. století do přibližně 969–971 a bylo ovládáno dynastií Vlastimirovićů. Prvním známým vládcem byl Višeslav, který začal vládnout kolem roku 780. V té době již od roku 680–681 obsazoval bulharský stát země na východě. Vlastimír se postavil na odpor a porazil bulharskou armádu v tříleté válce (839–842), a obě mocnosti pak žily několik desetiletí v míru. Vlastimírovi tři synové vládli Srbsku společně, i když ne dlouho; Srbsko se stalo klíčovou součástí mocenského boje mezi Byzantinci a Bulhary, převážně spojenými s Byzantinci, což také vedlo k velkým dynastickým válkám po dobu tří desetiletí. Knížectví bylo v roce 924 anektováno Simeonem I. a podřízeno bulharské nadvládě až do roku 933, kdy byl srbským knížetem ustanoven Časlav jako vládce srbské země a stal se nejmocnějším vládcem dynastie Vlastimirovićů. Důležitým procesem v tomto období byla christianizace Srbů, dokončená ustanovením křesťanství jako státního náboženství ve druhé polovině 9. století. Knížectví bylo anektováno Byzantinci kolem let 969–971 a vládlo se jako Katepanát Ras. Hlavní informace o historii knížectví a dynastie Vlastimirovićů jsou zaznamenány v soudobém historickém díle De Administrando Imperio (napsáno kolem let 948–949).
Facebook Twitter