Chorvatské knížectví Chorvatské knížectví (chorvatsky Kneževina Hrvatska, latinsky Ducatus Chroatorum) byl středověký stát, který založili Bílý Chorvati, kteří migrovali do oblasti bývalé římské provincie Dalmácie kolem 7. století našeho letopočtu. Během své existence mělo knížectví několik sídel, a to Klis, Solin, Knin, Bijaći a Nin. Zahrnovalo pobřeží, pobřežní část dnešního Chorvatska, s výjimkou Istrie, a zahrnovalo také velkou část hornaté vnitrozemské oblasti. Knížectví bylo v centru soupeření mezi Karolínskou říší a Byzantskou říší o nadvládu nad touto oblastí. Chorvatská rivalita s Benátkami vznikla v prvních desetiletích 9. století a pokračovala i v následujících stoletích. Chorvatsko také vedlo bitvy s Bulharskou říší (založenou kolem roku 681; bulharsko-chorvatské vztahy se poté značně zlepšily) a s Araby; také se snažilo rozšířit svou kontrolu nad důležitými pobřežními městy pod vládou Byzance. Chorvatsko zažilo období vazalství vůči Frankům nebo Byzantincům a de facto nezávislosti až do roku 879, kdy papež Jan VIII. uznal knížete Branimíra za nezávislého vládce. Knížectví bylo ovládáno dynastiemi Trpimirovićů a Domagojevićů od roku 845 do 1091. Kolem roku 925 se Chorvatsko za vlády Tomislava stalo královstvím.
Facebook Twitter