Moskevské knížectví (rusky: Великое Княжество) bylo středověké knížectví se sídlem v městě Moskva. V průběhu času se vyvinulo v Ruské impérium v raném novověku. Knížata moskevská byla dědiči prvního knížete Daniila Alexandroviče, který je v moderní historiografii znám jako Калитичи, větev Rurikovců. V roce 1263 dědil Daniel území jako úděl svého otce Alexandra Něvkého, knížete Vladimíra-Suzdalu, ale teprve v roce 1282 je Daniel zmíněn jako samostatný kníže moskevský. Moskevské knížectví bylo původně vazalským státem Zlaté hordy a platilo chánům hold a daně. Moskva nakoneck zastínila a pohltila své mateřské knížectví a později i další nezávislá ruská knížectví. Velké tažení na řece Ugra v roce 1480 ukončilo nominální tatarskou nadvládu nad Ruskem, ačkoli docházelo k častým povstáním a několika vojenským kampaním proti Mongolům, jako bylo povstání vedené Dmitrijem Donským proti vládci Zlaté hordy Mamajovi v bitvě u Kulikova v roce 1380. Ivan III. (,,Veliký“) dále posílil stát během své 43leté vlády, vedl tažení proti své hlavní zbývající mocnosti, Velké knížectví litevské, a do roku 1503 ztrojnásobil území své říše. Ivanov nástupce Vasilij III. také dosáhl vojenského vítězství, získal v roce 1512 od Litvy Smolenk a posunul hranice Moskevské knížectví k Dněpru. Vasilijův syn Ivan IV. (,,Hrozný“) byl korunován carem v roce 1547.
Facebook Twitter