Krevská unie Krevská unie neboli Krevský akt (také Unie v Krevě, Akt v Krevě; polsky: unia w Krewie; litevsky: Krėvos sutartis) byl v užším smyslu soubor předmanželských slibů učiněných na hradě Kreva 14. srpna 1385 Jogailou, velkoknížetem litevským, v souvislosti s jeho zamýšleným sňatkem s nezletilou vládnoucí polskou královnou Hedvikou. Ačkoli byl svým rozsahem velmi omezený, v historiografii se pod pojmem "Krevská unie" často rozumí nejen tento konkrétní dokument, ale i události let 1385-1386 jako celek. [1] Po jednáních v roce 1385 se Jogaila obrátil na křesťanství, oženil se s Hedvikou a byl v roce 1386 korunován polským králem. Unie se ukázala být rozhodujícím momentem v dějinách Polska a Litvy; znamenala začátek čtyř století společných dějin obou států. Do roku 1569 se polsko-litevská unie vyvinula v nový stát, Polsko-litevské společenství, které trvalo až do třetího dělení Polska v roce 1795. Pozadí V polovině 14. století se Polsko a Litva ocitly ve složité geopolitické situaci. Polsko bylo rozděleno na několik knížectví a bylo ohrožováno expanzi německých rytířů. Litva byla pohanským státem a čelila tlaku ze strany Moskevského knížectví. Oba státy si uvědomovaly, že je v jejich zájmu spojit své síly, aby čelily těmto výzvám. Jednání v Krevě V roce 1385 se litevští a polští vyslanci setkali na hradě Kreva, aby projednali možnost dynastického svazku mezi oběma zeměmi. Jednání vedla polská královna matka Alžběta Bosenská a litevský velkokníže Jogaila. Hlavním bodem jednání byla otázka Jogailova sňatku s nezletilou královnou Hedvikou. Podmínky unie Jogaila souhlasil s tím, že se po sňatku s Hedvikou obrátí na křesťanství, přijme polskou kulturu a zvyky a začlení Litvu do Polského království. Polská šlechta zase souhlasila s tím, že Jogaila bude korunován polským králem a že Litva si zachová určitou míru autonomie. Následky unie Krevská unie měla dalekosáhlé důsledky pro obě země. Jogaila se v roce 1386 oženil s Hedvikou a byl korunován polským králem. Obrátil se na křesťanství a přijal jméno Vladislav II. Jagellonský. Litva se stala součástí Polsko-litevského svazu a zůstala s Polskem spojena po více než čtyři století. Unie přinesla Polsku a Litvě řadu výhod. Posílila jejich postavení vůči německým rytířům a Moskevskému knížectví. Umožnila také rozvoj obchodu a kultury v obou zemích. Krevská unie však nebyla bez svých problémů. Litevská šlechta se často stavěla proti polské nadvládě a docházelo ke sporům o pravomoci mezi polským a litevským králem. Přesto se unie ukázala jako trvalý svazek, který přežil četné války a politické převraty. Závěr Krevská unie byla významným mezníkem v dějinách Polska a Litvy. Znamenala začátek dlouhého období spolupráce a vzájemného prospěchu mezi oběma zeměmi. Unie také sehrála důležitou roli při formování identity obou národů. Polsko-litevské společenství, které z unie vzešlo, bylo jedním z největších a nejmocnějších států v Evropě své doby.
Facebook Twitter