Historie Evropské unie Evropská unie je geopolitický útvar pokrývající velkou část evropského kontinentu. Je založena na řadě smluv a prošla několika rozšířeními a vystoupeními, díky kterým se počet členských států zvýšil ze šesti na 27, což představuje většinu evropských zemí. Od počátku institucionalizované moderní evropské integrace v roce 1948 byl rozvoj Evropské unie založen na nadnárodním základu, který měl „učinit válku nemyslitelnou a materiálně nemožnou“ [1] [2] a posílit demokracii mezi svými členy [3], jak uvedli Robert Schuman a další vedoucí představitelé ve Schumanově deklaraci (1950) a Evropské deklaraci (1951). Tato zásada byla jádrem Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) (1951), Pařížské smlouvy (1951) a později Římské smlouvy (1958), která zřídila Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (ESAE). Maastrichtská smlouva (1992) vytvořila Evropskou unii se systémem pilířů, včetně zahraničních a vnitřních věcí, vedle Evropských společenství. To následně vedlo ke vzniku jednotné evropské měny, eura (zavedeného v roce 1999). ESUO zaniklo v roce 2002. Maastrichtská smlouva byla změněna Amsterodamskou (1997), Niceskou (2001) a Lisabonskou smlouvou (2007), která sloučila všechny tři pilíře do jediného právního subjektu, i když ESAE si zachovalo samostatnou právní identitu, přestože sdílí členy a instituce. Předchůdci EU Myšlenky na sjednocení Evropy sahají až do středověku, ale první konkrétní kroky byly učiněny po druhé světové válce. V roce 1948 byla založena Západní unie, která měla koordinovat obranu západní Evropy. V roce 1951 byla vytvořena Evropská uhelná a ocelová komunita (ESUO), která měla regulovat výrobu uhlí a oceli ve Francii, Německu, Itálii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. ESUO bylo úspěšné a vedlo k vytvoření dalších evropských institucí, včetně Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) v roce 1958. Rozšiřování EU EU se postupně rozšiřovala a přijímala nové členské státy. První rozšíření proběhlo v roce 1973, kdy se připojily Dánsko, Irsko a Spojené království. V roce 1981 se připojilo Řecko, v roce 1986 Španělsko a Portugalsko a v roce 1995 Rakousko, Finsko a Švédsko. V roce 2004 se připojilo 10 nových členských států z východní a střední Evropy: Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. V roce 2007 se připojilo Rumunsko a Bulharsko a v roce 2013 Chorvatsko. V roce 2020 vystoupilo Spojené království z EU. Instituce EU EU má řadu institucí, které zajišťují její fungování. Nejdůležitějšími institucemi jsou Evropský parlament, Rada Evropské unie, Evropská komise a Soudní dvůr Evropské unie. Evropský parlament je přímo voleným orgánem, který zastupuje občany EU. Rada Evropské unie je tvořena ministry z členských států EU a přijímá zákony EU. Evropská komise je výkonným orgánem EU a je odpovědná za navrhování a provádění politik EU. Soudní dvůr Evropské unie zajišťuje dodržování práva EU. Budoucnost EU Budoucnost EU je nejistá. EU čelí řadě výzev, včetně vzestupu populismu a nacionalismu, ekonomické nestability a bezpečnostních hrozeb. EU se také snaží vyrovnat se s vystoupením Spojeného království z EU. Přesto EU zůstává důležitým hráčem na světové scéně a pravděpodobně bude hrát i nadále klíčovou roli v budoucnosti Evropy.
Facebook Twitter