Josif Vissarionovič Stalin (narozen jako Ioseb Besarionis dze Džugašvili; 18. prosince 1878 – 5. března 1953) byl sovětský revolucionář a politik, který byl vůdcem Sovětského svazu od roku 1924 až do své smrti v roce 1953. Byl u moci jako generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu (1922–1952) a předseda Rady ministrů Sovětského svazu (1941–1953). Zpočátku zemi vedl jako součást kolektivního vedení, ale ve 30. letech si upevnil moc a stal se diktátorem. Ideologicky se přidržel Leninovy interpretace marxismu, tyto myšlenky formalizoval jako marxismus-leninismus, zatímco jeho vlastní politika se nazývá stalinismus. Narodil se do chudé rodiny v Gori v Ruské říši (nyní Gruzie), Stalin navštěvoval Tiflisský duchovní seminář, než se připojil k marxistické Ruské sociálně demokratické dělnické straně. Byl redaktorem stranického deníku Pravda a sháněl peníze pro Vladimíra Leninovu bolševickou frakci prostřednictvím loupeží, únosů a výpalného. Opakovaně zatýkán, podstoupil několik vnitřních exilů na Sibiř. Poté, co bolševici v říjnové revoluci uchvátili moc a v roce 1917 vytvořili jednočlenský stát pod novou komunistickou stranou, Stalin se připojil k jejímu vládnoucímu politbyru. Stalin sloužil v ruské občanské válce, než dohlížel na založení Sovětského svazu v roce 1922 a po Leninově smrti v roce 1924 převzal vedení země. Za Stalina se socialismus v jedné zemi stal ústředním principem stranické ideologie. V důsledku jeho pětiletých plánů prošla země zemědělskou kolektivizací a rychlou industrializací, což vytvořilo centralizované plánovací hospodářství. Závažné narušení výroby potravin přispělo k hladomoru v letech 1930–1933, včetně Ašaršylyku v Kazachstánu a Holodomoru na Ukrajině. Aby vymýtil obviněné „nepřátele dělnické třídy“, zavedl Stalin Velkou čistku, při níž bylo přes milion lidí uvězněno, převážně v systému nucených pracovních táborů Gulag, a v letech 1934 až 1939 bylo popraveno nejméně 700 000 lidí. V roce 1937 měl absolutní kontrolu nad stranou a vládou. Stalin propagoval marxismus-leninismus v zahraničí prostřednictvím Komunistické internacionály a podporoval evropská protifašistická hnutí během 30. let, zejména ve španělské občanské válce. V roce 1939 jeho režim podepsal pakt o neútočení s nacistickým Německem, což vedlo k sovětské invazi do Polska. Německo pakt ukončilo invazí do Sovětského svazu v roce 1941. Přes počáteční katastrofy sovětská Rudá armáda odrazila německou invazi a v roce 1945 dobyla Berlín, čímž ukončila druhou světovou válku v Evropě. Uprostřed války Sověti anektovali pobaltské státy a Besarábii a severní Bukovinu a následně zřídili sovětské vlády ve střední a východní Evropě a v částech východní Asie. Sovětský svaz a Spojené státy se staly globálními supervelmocemi a vstoupily do období napětí, studené války. Stalin předsedal sovětské poválečné obnově a vývoji atomové bomby v roce 1949. Během těchto let země zažila další velký hladomor a antisemitskou kampaň, která vyvrcholila spiknutím lékařů. Po Stalinově smrti v roce 1953 ho nakonec vystřídal Nikita Chruščov, který následně odsoudil jeho vládu a zahájil destalinizaci sovětské společnosti. Stalin, všeobecně považovaný za jednu z nejvýznamnějších postav 20. století, byl předmětem všudypřítomného kultu osobnosti v rámci mezinárodního marxisticko-leninského hnutí, které ho uctívalo jako šampiona dělnické třídy a socialismu. Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 si Stalin zachovává popularitu v Rusku a Gruzii jako vítězný válečný vůdce, který upevnil postavení Sovětského svazu jako přední světové mocnosti. Naopak jeho totalitní režim byl všeobecně odsuzován za dohled nad masovými represemi, etnickými čistkami, rozsáhlými deportacemi, stovkami tisíc poprav a hladomory, které zabily miliony lidí.
Facebook Twitter