Anšlus Anšlus (německy Anschluss, „připojení“) bylo připojení Rakouské republiky k Německé říši 12. března 1938. Počátky Myšlenka anšlusu, tedy sjednoceného Německa a Rakouska, vznikla již po sjednocení Německa v roce 1871, které vyloučilo Rakousko a německy mluvící Rakušany z pruského Německého císařství. Záměr získal na podpoře po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918. Nově vzniklá Německá republika Rakousko se pokusila o vytvoření unie s Německem, ale smlouva ze Saint-Germain a Versailleská smlouva z roku 1919 zakázaly jak unii, tak používání názvu „Německé Rakousko“ (Deutschösterreich); Rakousko také přišlo o některá svá území, například Sudety. Rakousko tak zůstalo rozbitým zbytkem, zbaveným většiny území, kterým po staletí vládlo, a navíc čelilo ekonomické krizi. 20. léta 20. století Ve 20. letech 20. století měl návrh na anšlus silnou podporu jak v Rakousku, tak v Německu, zejména mezi mnoha rakouskými občany z politické levice a středu. Jedním z horlivých zastánců byl Otto Bauer, prominentní vůdce sociálních demokratů, který po válce působil jako rakouský ministr zahraničí. Podpora sjednocení s Německem nebyla politická, ale pramenila především z přesvědčení, že Rakousko zbavené svých imperiálních území není ekonomicky životaschopné. Postupem času však lidová podpora pro sjednocení slábla, i když zůstala jako koncept v současném rakouském politickém diskurzu. 30. léta 20. století Po roce 1933, kdy se v Německu dostal k moci Adolf Hitler, bylo možné touhu po sjednocení ztotožnit s nacisty, pro které byla nedílnou součástí nacistického konceptu „Heim ins Reich“, který se snažil začlenit co nejvíce Volksdeutsche (etnických Němců mimo Německo) do „Velkého Německa“. Nacistické Německo podporovalo pro-unijní tendence v Rakousku a snažilo se podkopat rakouskou vládu, kterou ovládala austrofašistická Vlastenecká fronta. Při pokusu o převrat v roce 1934 byl rakouský kancléř Engelbert Dollfuss zavražděn rakouskými nacisty. Porážka převratu přiměla mnoho předních rakouských nacistů k exilu v Německu, kde pokračovali ve svém úsilí o sjednocení obou zemí. 1938 Začátkem roku 1938, pod rostoucím tlakem pro-unijních aktivistů, rakouský kancléř Kurt Schuschnigg oznámil, že 13. března proběhne referendum o možném spojení s Německem nebo o zachování suverenity Rakouska. Hitler to vykreslil jako vzdor vůli lidu v Rakousku a Německu, vyhrožoval invazí a tajně tlačil na Schuschnigga, aby rezignoval. Den před plánovaným referendem, 12. března, překročil německý Wehrmacht hranice do Rakouska, kterému rakouská armáda nekladla odpor. 10. dubna se konalo plebiscit, při kterém hlasování nebylo tajné a byly použity hrozby a nátlak k manipulaci s výsledkem, což vedlo k 99,7% souhlasu s anšlusem.
Facebook Twitter