Mnichovská dohoda Mnichovská dohoda byla dohoda uzavřená v Mnichově 30. září 1938 mezi nacistickým Německem, Velkou Británií, Francouzskou republikou a fašistickou Itálií. Dohoda umožnila německou anexi části Československa zvané Sudety, kde žilo více než tři miliony lidí, převážně etnických Němců. Pakt je v některých oblastech znám také jako Mnichovská zrada, a to kvůli předchozí spojenecké smlouvě z roku 1924 a vojenské smlouvě z roku 1925 mezi Francií a Československou republikou. Německo zahájilo 17. září 1938 proti Československu válku nízké intenzity. Na to Velká Británie a Francie 20. září formálně požádaly Československo, aby postoupilo své sudetské území Německu, následovaly polské územní požadavky vznesené 21. září a maďarské 22. září. Mezitím německé síly dobyly části okresů Cheb a Jeseník, kde místní bitvy zahrnovaly použití německého dělostřelectva a československých tanků a obrněných vozidel. Lehce ozbrojená německá pěchota krátce obsadila další pohraniční okresy, než byla odražena. Polsko také seskupilo své armádní jednotky poblíž své společné hranice s Československem a 23. září provedlo neúspěšnou průzkumnou ofenzivu. Maďarsko přesunulo svá vojska k hranici s Československem, aniž by zaútočilo. Nouzové zasedání hlavních evropských mocností – bez účasti Československa, i když jejich zástupci byli ve městě přítomni, nebo Sovětského svazu, spojence Francie i Československa – se konalo v Mnichově v Německu ve dnech 29.–30. září 1938. Rychle byla dosažena dohoda podle Hitlerových podmínek a podepsali ji vůdci Německa, Francie, Velké Británie a Itálie. Československé horské pohraničí, které mocnosti nabídly k uspokojení Německa, nejenže vyznačovalo přirozenou hranici mezi českým státem a germánskými státy od raného středověku, ale také představovalo významnou přírodní překážku pro případný německý útok. Sudety, které byly posíleny významným pohraničním opevněním, měly pro Československo absolutní strategický význam. 30. září Československo podlehlo kombinaci vojenského tlaku ze strany Německa, Polska a Maďarska a diplomatického tlaku ze strany Velké Británie a Francie a souhlasilo, že postoupí území Německu za mnichovských podmínek. Poté, 1. října, Československo přijalo i polské územní požadavky. Mnichovskou dohodu brzy následoval První vídeňský arbitráž 2. listopadu 1938, která oddělila převážně maďarská obydlená území na jižním Slovensku a jižní Podkarpatské Rusi od Československa. 30. listopadu 1938 Československo postoupilo Polsku malé úseky půdy v regionech Spiš a Orava. V březnu 1939 vyhlásila První slovenská republika, německý loutkový stát, svou nezávislost. Krátce nato Hitler porušil své slavnostní sliby, že bude respektovat integritu Československa, vpádem do Čech a jejich přeměnou na Protektorát Čechy a Morava, čímž Německo získalo úplnou kontrolu nad tím, co zbylo z Československa, včetně jeho významného vojenského arzenálu, který později hrál důležitou roli v německých invazích do Polska a Francie. V důsledku toho Československo zaniklo. Velká část Evropy Mnichovskou dohodu oslavovala, protože ji považovala za způsob, jak zabránit velké válce na kontinentu. Adolf Hitler oznámil, že jde o jeho poslední územní nárok v severní Evropě. Dnes je Mnichovská dohoda všeobecně považována za neúspěšný pokus o appeasement a tento termín se stal "synonymem pro marnost uklidňování expanzivních totalitních států".
Facebook Twitter