Molotovovo-Ribbentropovova smlouva Molotovovo-Ribbentropovova smlouva, oficiálně Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik, byla smlouvou o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem s tajným protokolem, který mezi ně rozdělil střední a východní Evropu. Smlouva byla podepsána v Moskvě 23. srpna 1939 německým ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem a sovětským ministrem zahraničí Vjačeslavem Molotovem. Neoficiálně se jí také říkalo Hitlerovo-Stalinova smlouva nebo nacisticko-sovětská smlouva. Smlouva byla vyvrcholením jednání o hospodářské dohodě mezi SSSR a nacistickým Německem, kterou Sověti využili k získání politické dohody – viz německo-sovětské hospodářské vztahy (1934–1941) § jednání o dohodě v letech 1938–1939. 22. srpna přiletěl Ribbentrop do Moskvy, aby smlouvu dokončil, o kterou Sověti usilovali již dříve s Británií a Francií. Molotovovo-Ribbentropovova smlouva, podepsaná následující den, zaručovala mír mezi stranami a byla závazkem, že žádná vláda nepomůže ani se nespojí s nepřítelem druhé strany. Kromě veřejně oznámených ustanovení o neútočení zahrnovala smlouva také tajný protokol, který vymezoval hranice sovětské a německé sféry vlivu v Polsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Finsku. Tajný protokol také uznával zájem Litvy o vilniuský region a Německo prohlásilo, že nemá žádný zájem o Besarábii. Údajná existence tajného protokolu byla prokázána až poté, co byl zveřejněn během norimberského procesu. Krátce po uzavření smlouvy Německo 1. září 1939 napadlo Polsko. Sovětský vůdce Josif Stalin nařídil sovětskou invazi do Polska 17. září, jeden den poté, co vstoupilo v platnost sovětsko-japonské příměří po bitvách u Chalchyn Golu, a jeden den poté, co Nejvyšší sovět Sovětského svazu schválil Molotovovo-Ribbentropovovu smlouvu. Po invazích byla nová hranice mezi oběma zeměmi potvrzena dodatkovým protokolem německo-sovětské hraniční smlouvy. V březnu 1940 Sovětský svaz anektoval po zimní válce části regionů Karélie a Salla ve Finsku. Následovala sovětská anexe Estonska, Lotyšska, Litvy a částí Rumunska (Besarábie, severní Bukoviny a region Hertsa). Sověti použili jako záminku pro svou invazi do Polska obavy o etnické Ukrajince a Bělorusy. Stalinova invaze do Bukoviny v roce 1940 porušila smlouvu, protože překročila sovětskou sféru vlivu, na které se dohodla s osou. Území Polska anektovaná Sovětským svazem po sovětské invazi v roce 1939 východně od Curzonovy linie zůstala po válce v Sovětském svazu a nyní se nacházejí na Ukrajině a v Bělorusku. Vilnius byl předán Litvě. Do Polska se vrátily pouze Podleské a malá část Haliče východně od řeky San kolem Přemyšlu. Ze všech ostatních území anektovaných Sovětským svazem v letech 1939–1940 zůstávají součástí Ruska, nástupnického státu Ruské SFSR a Sovětského svazu po rozpadu SSSR v roce 1991, ta, která byla oddělena od Finska (západní Karélie, Petsamo), Estonska (estonská Ingrie a kraj Petseri) a Lotyšska (Abrene). Území anektovaná z Rumunska byla také integrována do Sovětského svazu (například Moldavská SSR nebo oblasti Ukrajinské SSR). Jádro Besarábie nyní tvoří Moldavsko. Severní Besarábie, severní Bukovina a region Hertsa nyní tvoří Černivcijskou oblast na Ukrajině. Jižní Besarábie je součástí Oděské oblasti, která je nyní také na Ukrajině. Smlouva byla ukončena 22. června 1941, když Německo zahájilo operaci Barbarossa a napadlo Sovětský svaz, aby dosáhlo ideologického cíle Lebensraum. Nahradila ji anglo-sovětská dohoda. Po válce byl Ribbentrop odsouzen za válečné zločiny v norimberském procesu a popraven. Molotov zemřel v roce 1986.
Facebook Twitter