Bitva o Berlín Bitva o Berlín, kterou Sovětský svaz označil jako Berlínskou strategickou útočnou operaci, je také známá jako Pád Berlína a byla jednou z posledních velkých ofenziv evropského dějiště druhé světové války. Po Vislansko-oderské ofenzívě v lednu až únoru 1945 se Rudá armáda dočasně zastavila na linii 60 km východně od Berlína. 9. března Německo stanovilo svůj obranný plán pro město s operací Clausewitz. První obranná opatření na okraji Berlína byla učiněna 20. března pod nově jmenovaným velitelem skupiny armád Visla, generálem Gotthardem Heinricim. Když 16. dubna sovětská ofenziva pokračovala, dva sovětské fronty (skupiny armád) zaútočily na Berlín z východu a jihu, zatímco třetí přemohla německé síly umístěné severně od Berlína. Předtím, než hlavní bitva v Berlíně začala, Rudá armáda obklíčila město po úspěšných bitvách o Seelowské výšiny a Halbe. 20. dubna 1945, v Hitlerových narozeninách, 1. běloruský front vedený maršálem Georgijem Žukovem, postupující z východu a severu, začal ostřelovat centrum Berlína, zatímco 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva prorazil skupinou armád Střed a postupoval směrem k jižnímu předměstí Berlína. 23. dubna převzal generál Helmuth Weidling velení sil v Berlíně. Posádka se skládala z několika vyčerpaných a dezorganizovaných divizí armády a Waffen-SS, spolu se špatně vycvičenými členy Volkssturmu a Hitlerjugend. Během následujícího týdne Rudá armáda postupně ovládla celé město. 30. dubna spáchali sebevraždu Hitler a několik jeho úředníků. Posádka města se vzdala 2. května, ale boje pokračovaly na severozápadě, západě a jihozápadě města až do konce války v Evropě 8. května (9. května v Sovětském svazu), protože některé německé jednotky bojovaly na západ, aby se mohly vzdát západním spojencům spíše než Sovětům.
Facebook Twitter