Masová evakuace, nucené vysídlení, vyhnání a deportace milionů lidí proběhly ve většině zemí zapojených do druhé světové války. Po skončení války Norimberský tribunál řadu těchto jevů označil za porušení základních lidských hodnot a norem. Masový pohyb lidí – většinou uprchlíků – byl buď způsoben nepřátelskými akcemi, nebo vynucen bývalými mocnostmi Osy a spojeneckými mocnostmi na základě ideologií rasy a etnika, což vyvrcholilo poválečnými změnami hranic přijatými mezinárodními dohodami. Uprchlická krize, která vznikla na dříve okupovaných územích během druhé světové války, poskytla kontext pro velkou část nové mezinárodní architektury pro uprchlíky a globálních lidských práv, která existuje dodnes. Válečné strany na obou stranách se dopouštěly forem vyhánění lidí, kteří byli vnímáni jako spojenci nepřítele. Hlavním místem válečných vysídlení byla východní a střední Evropa, ačkoli Japonci byli během války a po ní vyhnáni spojeneckými mocnostmi z míst v Asii, včetně Indie. Holocaust také zahrnoval deportace a vyhnání Židů před následnou genocidou spáchanou nacistickým Německem pod záštitou akce Reinhard.
Facebook Twitter