Glasnosť (rusky гласность, IPA: [ˈɡlasnəsʲtʲ]) je koncept, který se týká otevřenosti a transparentnosti. Má několik obecných i specifických významů, včetně politiky maximální otevřenosti v činnosti státních institucí, svobody informací a nepřípustnosti zamlčování problémů.
V ruštině se slovo „гласность“ dlouho používalo ve významu „otevřenost“ a „transparentnost“. V polovině 80. let 20. století ho jako politický slogan pro větší transparentnost vlády v Sovětském svazu v rámci perestrojky zpopularizoval Michail Gorbačov a kalk slovo vstoupilo do angličtiny v tomto pozdějším významu.
Glasnosť byla jednou ze dvou hlavních politik Gorbačovovy reformní agendy, druhou byla perestrojka (restrukturalizace). Zatímco perestrojka se zaměřovala na ekonomickou reformu, glasnosť se zaměřovala na politickou reformu. Cílem glasnosti bylo zvýšit transparentnost a odpovědnost vlády a umožnit občanům svobodně vyjadřovat své názory.
Glasnosť měla řadu pozitivních důsledků. Vedla k větší svobodě tisku a projevu, což umožnilo občanům kritizovat vládu a diskutovat o dříve tabuizovaných tématech. Vedla také k většímu povědomí o problémech, kterým Sovětský svaz čelil, a pomohla vytvořit klima otevřenosti a debaty.
Glasnosť však měla také některé negativní důsledky. Vedla k nárůstu nacionalismu a etnického napětí a také k rozpadu Sovětského svazu. Někteří tvrdí, že glasnosť byla příliš radikální a že vedla k chaosu a nestabilitě.
Přestože Sovětský svaz již neexistuje, glasnosť zůstává důležitým konceptem v politické teorii a praxi. Je to připomínka toho, že transparentnost a odpovědnost jsou nezbytné pro zdravou demokracii.
Zde je několik konkrétních příkladů glasnosti v praxi:
V roce 1986 byla zrušena cenzura tisku a projevu.
V roce 1987 byl přijat zákon o svobodě informací.
V roce 1988 byly poprvé uspořádány svobodné volby do Nejvyššího sovětu SSSR.
V roce 1989 byla zavedena svoboda náboženského vyznání.
V roce 1990 byl přijat zákon o svobodě shromažďování.
Glasnosť měla zásadní vliv na průběh sovětské historie. Pomohlo to vytvořit klima otevřenosti a debaty, které nakonec vedlo k rozpadu Sovětského svazu. Je to připomínka toho, že transparentnost a odpovědnost jsou nezbytné pro zdravou demokracii.