Skotská vysočina Skotská vysočina (skotsky: the Hielands; skotská gaelština: a' Ghàidhealtachd, "země Gaelů") je historická oblast Skotska. Z kulturního hlediska se Vysočina a Nížiny začaly rozcházet od pozdního středověku do moderního období, kdy jazyk Lowland Scots nahradil skotskou gaelštinu ve většině nížin. Termín se také používá pro oblast severně a západně od zlomu Highland Boundary Fault, i když přesné hranice nejsou jasně definovány, zejména na východě. Great Glen odděluje Grampianské hory na jihovýchodě od Severozápadní vysočiny. Skotský gaelský název A' Ghàidhealtachd doslova znamená "země Gaelů" a tradičně, z gaelského hlediska, zahrnuje jak Západní ostrovy, tak Vysočinu. Oblast je velmi řídce osídlená, dominuje jí mnoho pohoří a nachází se zde nejvyšší hora Britských ostrovů, Ben Nevis. V průběhu 18. a počátku 19. století vzrostl počet obyvatel Vysočiny na přibližně 300 000, ale od cca 1841 a dalších 160 let přirozený přírůstek populace převyšovala emigrace (většinou do Kanady, Spojených států, Austrálie a Nového Zélandu a migrace do průmyslových měst Skotska a Anglie). Oblast je nyní jednou z nejřidčeji osídlených v Evropě. S 9,1/km2 (24/sq mi) v roce 2012 je hustota zalidnění ve Vysočině a na ostrovech méně než jedna sedmina Skotska jako celku. Highland Council je správním orgánem pro velkou část Vysočiny se správním centrem v Inverness. Vysočina však zahrnuje také části oblastí rad Aberdeenshire, Angus, Argyll a Bute, Moray, North Ayrshire, Perth a Kinross, Stirling a West Dunbartonshire. Skotská vysočina je jedinou oblastí na Britských ostrovech, která má biom tajgy, protože se vyznačuje koncentrovanými populacemi borovicových lesů: viz Kaledonský les. Je to nejhornatější část Spojeného království.
Facebook Twitter