Vlk Vlk (Canis lupus) je velká šelma z čeledi psovitých, která je rozšířena v Eurasii a Severní Americe. Je největším žijícím zástupcem této čeledi. Vlk je příbuzný menším druhům rodu Canis, jako jsou kojot a šakal obecný, a může se s nimi křížit. Popis Vlk má typickou psí podobu, je však větší a mohutnější než pes. Má hustou srst, která je zbarvena do šeda, hněda, černě a bíle. Srst vlka je dobře přizpůsobena chladnému podnebí a chrání ho před mrazem a sněhem. Vlk má silnou čelist s velkými špičáky, které jsou určeny k trhání masa. Má také dlouhý ocas, který mu pomáhá udržovat rovnováhu při běhu. Chování Vlk je společenské zvíře, které žije ve smečkách. Smečka se obvykle skládá z páru alfa, který vede smečku, jejich potomků a několika dalších dospělých jedinců. Vlci jsou teritoriální a své území si brání před jinými smečkami. Vlci jsou aktivní hlavně v noci a při lovu se spoléhají na svůj vynikající čich a sluch. Loví hlavně velké kopytníky, jako jsou jeleni a losi, ale také menší zvířata, jako jsou hlodavci a ptáci. Rozmnožování Vlci se páří jednou ročně, obvykle v únoru nebo březnu. Samice rodí 4-6 mláďat, která se nazývají štěňata. Štěňata jsou slepá a bezmocná a jsou závislá na matce, která je kojí. Štěňata zůstávají ve smečce až do dosažení pohlavní dospělosti, která nastává ve věku asi dvou let. Pak mohou opustit smečku a založit si vlastní. Ohrožení Vlk byl v minulosti pronásledován člověkem, protože útočil na hospodářská zvířata. Dnes je vlk chráněným zvířetem a jeho stavy se zvyšují. Význam Vlk hraje důležitou roli v ekosystému. Pomáhá regulovat populace kopytníků a tím udržuje rovnováhu v přírodě. Vlci jsou také symbolem divoké přírody a jejich přítomnost v krajině je důkazem zdravého ekosystému.
Facebook Twitter