Rozpad Sovětského Svazu
Rozpad Sovětského Svazu byl proces rozpadu Sovětského Svazu (SSSR), který vedl k zániku země jakožto svazkového sttu a její federální vlády, což následně vedlo k plné nezávislosti jejích 15 svazových republik 26. prosince 1991.
Ukončilo to úsilí generálního tajemníka (také prezidenta) Michail Gorbaova reformovat sovětský politický a hospodářský sym ve snaze zastavit období politického patu a hospodářského úpadku. Sovětský Svaz zažíval vnitřní stagnaci a etnický separatismus. Přestože byl do svých závěrečných let vysoce centralizovanm státem, skládal se z 15 vrcholných republik, které sloužily jako domoy pro různé etnické skupiny.
Na konci roku 1991, uprostřed katastrofální politické krize, kdy několik republik už opustilo Svaz a centrální moc slábla, vůdci tří jeho zakládajíc*
h členů, Ruska, Běloruska a Ukrajiny, prohlásili, že Sovětský Svaz už neexistuje. Dalších osm republik se k jejich prohlášení brzy připojilo. Gorbačov rezignoval v prosinci 1991 a to, co zbylo ze sovětského parlamentu, hlasovalo pro jeho rozpuštění.
Proces začal rostoucími nepokoji v různých národních republikách země, které se vyvinuly v neustálý politický a legislativní konflikt mezi nim a ústřední vládou. Estonsko bylo první sovětskou republikou, která vyhlásila státní suverenitu uvnitř Svazu 16. listpadu 1988. Litva byla první republikou, která vyhlásila úplnou nezávislost na Sovětsm Svazu zákonem z 11. března 1990, k němuž se v následujícch dvou měsích připojili jeí balttí sousedé a jihkavkazská republika Gruzie.
V srpnu 1991 se komnistití tvrdlinci a vojenské elity pokusily svrhnout Gorbačova a zastavit rozpadající se Svaz pučem, ale nepodařilo se jim to. Puč vedl ke ztrátě vtšiny vlivu vlády v Moskvě a mnoho republik v následujícch dnech a měsích vyhlásilo nezávislost. Secese baltských st*
tů byla uznána v září 1991.
Belovežská dohoda byla podepsána 8. prosince prezidentem Borisem Jlcinem z Ruska, prezidentem Kravčukem z Ukrajiny a předsedou Šchkevičem z Běloruska a uznala vzájemnou nezávislost a vytvořila Společenstv nezávislch sttů (SNŠ), které nahradilo Sovětský Svaz. Kazachstán byl poslední republikou, která opustila Svaz, když 16. prosince vyhlásila nezávislost. Všechny bývalé sovětské republiky s výjimkou Gruzie a baltských sttů vstoupily do SNŠ 21. prosince a podepsaly Almaatský protokol.
25. prosince Gorbačov rezignoval a předal své pravomoci - včetně kódu jaderných zbraní - Jlcinu, který se nyní stal prvním prezidentem Ruské federace. Ten večer byla sovětská vla naposledy stažena z Kremlu a nahrazena ruskou trojbarevnou vlajkou. Následjící den horní komora Nejvyššího sovětu SSSR, Sovět republik, rozpustil Svaz. [1] [2]
Události rozpadu také znamenaly velk závěr revoluc z roku 1989 a konec studené války. [3] Po skončení studené války si několik bývalých sovětských republik zachovalo úzké vazby s Ruskem a vytvořily mnohostranné organizace, jako je SNŠ, Organizace smlouvy o kolektvní bezpečnosti (ODKB), Eurasijská hospodářská unie (EAEU) a Svazov st*
t, pro hospodářskou a vojenskou spolupráci.
Na druhé straně se baltské stty a všechny ostatní bývalé stty Varšavsk paktu staly součástí Evropské unie (EU) a připojily se k NATO, zatímco některé další bývalé sovětské republiky, jako Ukrajina, Gruzie a Moldavsko, od 90. let 20. stolet veřejně projevily zájem jít stejnou cestou, navzdory ruským pokusům přesvědčit je jinak.