Marshallov plán Marshallov plán (oficiálně Evropský program obnovy, ERP) byla americká iniciativa přijatá v roce 1948, jejímž cílem bylo poskytnout hospodářskou pomoc západní Evropě. Spojené státy převedly 13,3 miliardy dolarů (což odpovídá 173 miliardám dolarů v roce 2023) na programy hospodářského oživení západoevropských ekonomik po skončení druhé světové války. Nahradil dřívější návrh Morgenthauova plánu a fungoval čtyři roky od 3. dubna 1948,[1] ačkoli v roce 1951 byl Marshallov plán do značné míry nahrazen zákonem o vzájemné bezpečnosti. Cílem Spojených států bylo obnovit válkou zničené oblasti, odstranit obchodní bariéry, modernizovat průmysl, zlepšit evropskou prosperitu a zabránit šíření komunismu. [2] Marshallov plán navrhoval snížení mezistátních bariér a hospodářskou integraci evropského kontinentu a zároveň podporoval zvýšení produktivity a přijetí moderních obchodních postupů. [3] Pomoc Marshallova plánu byla rozdělena mezi zúčastněné státy přibližně na základě počtu obyvatel. Větší část byla poskytnuta velkým průmyslovým mocnostem, protože převládal názor, že jejich oživení je nezbytné pro celkové evropské oživení. Něco více pomoci na obyvatele směřovalo také do spojeneckých zemí, méně pak do těch, které byly součástí Osy nebo zůstaly neutrální. Největším příjemcem peněz z Marshallova plánu bylo Spojené království (obdrželo asi 26 % celkové částky). Další nejvyšší příspěvky šly do Francie (18 %) a Západního Německa (11 %). Výhody plánu získalo asi osmnáct evropských zemí. [4] Sovětský svaz, kterému byla účast nabídnuta, odmítl výhody plánu a zablokoval také výhody zemím východního bloku, jako bylo Rumunsko a Polsko. [5] Spojené státy poskytly podobné programy pomoci v Asii, ale ty nebyly součástí Marshallova plánu. [upper-alpha 1] Jeho role v rychlém zotavení byla předmětem debaty. Účetnictví Marshallova plánu odráží, že pomoc představovala asi 3 % kombinovaného národního důchodu přijímajících zemí v letech 1948 až 1951,[6] což znamená nárůst růstu HDP o méně než půl procenta. [7] Graham T. Allison uvádí, že "Marshallov plán se stal oblíbenou analogií pro tvůrce politik. Přesto o něm málokdo ví mnoho." [8] Některé nové studie zdůrazňují nejen roli hospodářské spolupráce, ale přistupují k Marshallovu plánu jako ke případu týkajícímu se strategického myšlení k řešení některých typických výzev v politice, jako je definování problému, analýza rizik, podpora rozhodování při tvorbě politik a implementace programu. [9] V roce 1947, dva roky po skončení války, průmyslník Lewis H. Brown napsal na žádost generála Luciuse D. Claye zprávu o Německu, která sloužila jako podrobné doporučení pro obnovu poválečného Německa a sloužila jako základ pro Marshallův plán. Iniciativa byla pojmenována po státním tajemníkovi Spojených států Georgeovi C. Marshallovi. Plán měl dvoustrannou podporu ve Washingtonu, kde republikáni ovládali Kongres a demokraté ovládali Bílý dům s Harrym S. Trumanem jako prezidentem. Plán byl z velké části dílem úředníků ministerstva zahraničí, zejména Williama L. Claytona a George F. Kennana, s pomocí Brookings Institution, jak požádal senátor Arthur Vandenberg, předseda výboru pro zahraniční vztahy Senátu Spojených států. [10] Marshall ve svém projevu na Harvardově univerzitě v červnu 1947 hovořil o naléhavé potřebě pomoci evropské obnově. [11] Účelem Marshallova plánu bylo pomoci hospodářské obnově národů po druhé světové válce a zajistit americký geopolitický vliv na západní Evropu. [12] Aby SSSR čelil účinkům Marshallova plánu, vypracoval svůj vlastní program hospodářské obnovy, známý jako Molotovův plán. O plánu se však říkalo, že nefungoval tak dobře, protože SSSR byl zvlášť tvrdě zasažen účinky druhé světové války. [13] Fráze "ekvivalent Marshallova plánu" se často používá k popisu navrhovaného rozsáhlého programu hospodářské záchrany. [14]
Facebook Twitter