Evropská dluhová krize Příčiny Evropská dluhová krize byla způsobena krizí platební bilance, což je náhlé zastavení přílivu zahraničního kapitálu do zemí, které měly značné deficity a byly závislé na zahraničním půjčování. Krizi zhoršila neschopnost států uchýlit se k devalvaci (snížení hodnoty národní měny) kvůli tomu, že měly jako společnou měnu euro. Akumulaci dluhů v některých členských státech eurozóny způsobily částečně makroekonomické rozdíly mezi členskými státy eurozóny před přijetím eura. Evropská centrální banka zavedla úrokovou sazbu, která motivovala investory v severních členských státech eurozóny k půjčování na jih, zatímco jih byl motivován k půjčování, protože úrokové sazby byly velmi nízké. Časem to vedlo k hromadění deficitů na jihu, primárně soukromými hospodářskými subjekty. Nedostatek koordinace fiskální politiky mezi členskými státy eurozóny přispěl k nerovnoměrným tokům kapitálu v eurozóně, zatímco nedostatek centralizace nebo harmonizace finančního dohledu mezi státy eurozóny v kombinaci s nedostatkem věrohodných závazků poskytovat záchranné balíčky bankám motivoval banky k rizikovým finančním transakcím. Podrobné příčiny krize se v jednotlivých zemích lišily. V několika zemích byly soukromé dluhy vyplývající z realitní bubliny převedeny na státní dluh v důsledku záchranných balíčků bankovního systému a reakcí vlád na zpomalující se ekonomiky po bublině. Evropské banky vlastní značné množství státního dluhu, takže obavy ohledně solventnosti bankovních systémů nebo států se navzájem negativně posilují. Nástup krize Krize začala koncem roku 2009, když řecká vláda zveřejnila, že její rozpočtové deficity jsou mnohem vyšší, než se původně předpokládalo. Řecko požádalo o vnější pomoc počátkem roku 2010 a v květnu 2010 obdrželo záchranný balíček EU-MMF. Evropské státy zavedly řadu opatření finanční podpory, jako byl Evropský nástroj finanční stability (EFSF) počátkem roku 2010 a Evropský stabilizační mechanismus (ESM) koncem roku 2010. ECB také přispěla k řešení krize snížením úrokových sazeb a poskytnutím levných úvěrů ve výši přes jeden bilion eur, aby se udržely peněžní toky mezi evropskými bankami. 6. září 2012 ECB uklidnila finanční trhy oznámením bezplatné neomezené podpory všem zemím eurozóny zapojeným do záchranného programu/programu preventivních opatření pro suverénní státy z EFSF/ESM prostřednictvím některých transakcí OMT (Outright Monetary Transactions) snižujících výnosy. Irsko a Portugalsko obdržely záchranné balíčky EU-MMF v listopadu 2010 a květnu 2011. V březnu 2012 obdrželo Řecko svůj druhý záchranný balíček. V červnu 2012 obdržely záchranné balíčky Španělsko a Kypr. Návrat k hospodářskému růstu a zlepšené strukturální deficity umožnily Irsku a Portugalsku opustit své záchranné programy v červenci 2014. Řecku a Kypru se podařilo částečně obnovit přístup na trh v roce 2014. Španělsko nikdy oficiálně neobdrželo záchranný program. Jeho záchranný balíček od ESM byl vyčleněn pro fond rekapitalizace bank a nezahrnoval finanční podporu pro samotnou vládu. Důsledky Krize měla významné negativní ekonomické a dopady na trh práce, přičemž míra nezaměstnanosti v Řecku, Itálii a Španělsku dosáhla 17 %, a byla viněna za utlumený hospodářský růst, a to nejen pro celou eurozónu, ale pro celou Evropskou unii. Měla zásadní politický dopad na vládnoucí vlády v 10 z 19 zemí eurozóny a přispěla ke změnám moci v Řecku, Irsku, Francii, Itálii, Portugalsku, Španělsku, Slovinsku, Slovensku, Belgii a Nizozemsku, stejně jako mimo eurozónu ve Spojeném království.
Facebook Twitter