Jacob Burckhardt (1818-1897) byl švýcarský historik umění a kultury a vlivná osobnost v historiografii obou oborů. Je znám jako jeden z hlavních předchůdců kulturních dějin.
Sigfried Giedion popsal Burckhardtovy úspěchy těmito slovy: „Velký objevitel renesanční doby, jako první ukázal, jak by se mělo s obdobím zacházet v jeho celistvosti, nejen s ohledem na jeho malířství, sochařství a architekturu, ale také na sociální instituce jeho každodenního života.“
Jeho nejznámějším dílem je Civilizace renesance v Itálii (1860).
Život a kariéra
Burckhardt se narodil v Basileji ve Švýcarsku. Studoval teologii a historii na univerzitě v Basileji a poté na univerzitě v Bonnu. V roce 1843 se stal profesorem historie umění na univerzitě v Basileji.
Burckhardt byl plodný spisovatel a jeho dílo mělo velký vliv na vývoj dějin umění a kulturních dějin. Jeho práce se vyznačuje důrazem na roli jednotlivce v historii a na vztah mezi uměním a společností.
Dílo
Burckhardtovo nejznámější dílo, Civilizace renesance v Itálii, je průkopnickým dílem v oblasti kulturních dějin. V této knize zkoumá Burckhardt vývoj italské renesance a argumentuje, že se jednalo o období velkých kulturních změn, které měly trvalý dopad na západní civilizaci.
Kromě Civilizace renesance v Itálii napsal Burckhardt řadu dalších významných děl, včetně:
Dějiny řecké kultury (1872)
Dějiny italské renesance (1874)
Kulturněhistorické eseje (1865)
Odkaz
Burckhardt je považován za jednoho z nejvlivnějších historiků umění a kultury 19. století. Jeho dílo pomohlo formovat naše chápání renesance a jeho důraz na roli jednotlivce v historii měl trvalý dopad na historickou vědu.
Burckhardtovo dílo je stále studováno a diskutováno historiky a vědci v oblasti umění a kultury. Jeho myšlenky zůstávají relevantní i dnes a jeho dílo je trvalým přínosem pro naše chápání lidských dějin.