Postsovětské státy Postsovětské státy, někdy také označované jako bývalý Sovětský svaz (FSU) nebo bývalé sovětské republiky, jsou nezávislé suverénní státy, které vznikly/obnovily svou nezávislost po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Před svou nezávislostí existovaly jako svazové republiky, které byly nejvyššími složkami Sovětského svazu. Celkem existuje 15 postsovětských států: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Estonsko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Lotyšsko, Litva, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. Každá z těchto zemí převzala nástupnictví po své svazové republice: Arménská SSR, Ázerbájdžánská SSR, Běloruská SSR, Estonská SSR, Gruzínská SSR, Kazachstánská SSR, Kirgizská SSR, Lotyšská SSR, Litevská SSR, Moldavská SSR, Ruská SFSR, Tádžická SSR, Turkmenská SSR, Ukrajinská SSR a Uzbecká SSR. V Rusku se někdy používá termín "blízké zahraničí" (rusky: ближнее зарубежье, romanized: bližneye zarubežye) pro označení postsovětských států kromě Ruska. Po skončení studené války mezinárodní společenství de facto uznalo Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu jako celku, nikoli pouze Ruské SFSR. Naproti tomu ostatní postsovětské státy byly uznány jako nástupnické státy pouze svých příslušných svazových republik. Rusko jako jediný legitimní nástupce v této funkci však bylo zpochybněno Ukrajinou, která zákonem prohlásila, že je nástupnickým státem jak Ukrajinské SSR, tak Sovětského svazu jako celku. Otázka, zda Rusko nebo Ukrajina převzaly nástupnictví po Sovětském svazu v roce 1991, vznikla kvůli rozsáhlému sporu mezi těmito dvěma zeměmi o to, co bylo kolektivním sovětským státním majetkem. Svazové republiky pobaltských států (Estonsko, Lotyšsko, Litva) byly první, které se odtrhly od Sovětského svazu vyhlášením obnovení své národní nezávislosti v roce 1990; odvolávaly se na právní kontinuitu od původních pobaltských států a tvrdily, že pobaltská suverenita pokračovala de jure kvůli bojovné povaze sovětské anexe z roku 1940. Následně se odtrhlo zbývajících 12 svazových republik, přičemž všechny společně vytvořily Společenství nezávislých států (SNS) a většina z nich se později připojila k ruskemu Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Na druhé straně tři pobaltské státy sledovaly politiku téměř úplného odtržení od rusky ovládané postsovětské sféry a místo toho se zaměřily na integraci s Evropskou unií (EU) a Severoatlantickou aliancí (NATO). Úspěšně dosáhly členství v NATO a v roce 2004 jim bylo uděleno členství v EU. Od roku 2000 zdůrazňovali mnozí představitelé EU význam uzavření dohod o přidružení k EU s ostatními postsovětskými státy. Ukrajina a Gruzie usilují o členství v NATO kvůli rostoucímu nepřátelskému ruskému vměšování do jejich vnitřních záležitostí. Vyhlídka na rozšíření NATO na východ do postsovětských států však dále vyhrotila regionální napětí, což vyvrcholilo rusko-gruzínskou válkou v roce 2008 a rusko-ukrajinskou válkou od roku 2014. V důsledku postsovětských konfliktů vzniklo na území bývalého Sovětského svazu několik sporných států s různým stupněm mezinárodního uznání. Patří mezi ně: Podněstří, neuznaný rusky podporovaný stát ve východním Moldavsku; a Abcházie a Jižní Osetie, dva částečně uznané rusky podporované státy v severní Gruzii. Organizace spojených národů (OSN) historicky považuje rusky podporované státy v "blízkém zahraničí" za nelegitimní a místo toho je považuje za ruská okupovaná území. Po ukrajinské Majdanské revoluci vznikly v roce 2014 rusky podporované státy na Ukrajině: Krymská republika na jihu Ukrajiny krátce vyhlásila nezávislost, než byla v roce 2014 anektována Ruskem; a Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika, obě se nacházejí na Ukrajině v Donbasu, byly obsazeny a následně vyhlásily nezávislost v roce 2014, než byly v roce 2022 formálně anektovány Ruskem, uprostřed širší ruské invaze na Ukrajinu.
Facebook Twitter